Václav Lehečka: Skauting není jen o uzlech a výpravách, ale o životních hodnotách

Když se místostarosta třetího plzeňského obvodu Ondřej Ženíšek a předseda okresní rady organizace Junák – český skaut Václav Lehečka, alias Houbař, posadili k rozhovoru o současném i budoucím směřování skautingu, bylo zřejmé, že nepůjde o formální povídání. Oba totiž pojí společná historie, znají se už od devadesátých let, kdy jako aktivní skauti působili v klubovně v „Domečku“ u Františkánů, kde momentálně bydlí plzeňský biskup Tomáš Holub. Řeč tak plynule navázala na jejich tehdejší zkušenosti, ale především se dotkla toho, jak se skauting proměňuje, co dnešní děti láká a proč má i po více než sto letech stále sílu formovat charaktery a učit odpovědnosti, spolupráci i lásce k přírodě. 

       

Jak jsi se ke skautingu dostal?

Do skautingu mě přivedli rodiče asi v osmi letech a museli mě trochu přesvědčovat, abych tam šel. Bylo to do klubovny 43. oddílu, která bývala ve Františkánské ulici vedle kostela.

Jaké to bylo a co tě nejvíc oslovilo?

Začalo se mi to líbit, celkem rychle jsem si tam našel kamarády a nejvíc mě tehdy asi bavilo chodit na výlety a výpravy ven za město do přírody.

Jak bys popsal, jak se skauting změnil od doby, kdy jsi sám začínal?

Řekl bych, že dříve byla větší část činností orientovaná na znalosti. Dnes vnímám větší posun k rozvoji hledání řešení, orientaci v problému, práci s informacemi nebo přebírání odpovědnosti. Co se ale nezměnilo, je činnost v týmu, učení se tím, že věci děláme, a pobyt v přírodě.

Skauting má více než stoletou tradici, jak se vám daří udržet jeho původní hodnoty i v moderní době?

Skauting má obrovskou výhodu, že stojí na univerzálních principech a hodnotách, jako je seberozvoj, nebýt lhostejný ke svému okolí a hledání dobra, které se v čase nemění. Mění se ale prostředky, které k tomu jako skauti používáme. Dřív si většina skautů psala kroniky, dnes často natáčí videa.

V čem je skauting prospěšný pro společnost a hraje v něm i nějakou roli křesťanství?

Skauting nabízí dětem a mladým lidem prostředí a prostor pro rozvoj, učí se tam, jak být součástí společenství, zajímat se o věci kolem sebe a aktivně přebírat zodpovědnost za svůj život. A to si pak každý odnáší do svého dospělého života, rodiny nebo práce.

Kromě toho se skauti pravidelně zapojují do akcí spojených s ochranou přírody nebo charitativních projektů a aktivně také pomáhají společnosti v těžkých obdobích. Například během covidové pandemie skauti v Plzni šili roušky a chodili nakupovat nebo pomáhat nemohoucím lidem. Nebo během krize kolem války na Ukrajině organizovali materiální i potravinové sbírky, pomáhali v humanitárním skladu nebo vyráběli ohřívací svíčky pro Ukrajinu na zimu.

Myslím, že hodnoty skautingu a křesťanství se z velké části překrývají. Křesťanství hrálo v počátcích skautingu velkou roli a jsou skauti, pro které ji hraje i dnes. Máme tu skautské oddíly, které svou činnost spojují s křesťanstvím a nabízejí svým členům i prostor a podporu pro růst ve víře. Většina oddílů u nás ale s žádnou vírou přímo nepracuje a ponechává její prožívání nebo neprožívání na každém individuálně.

Vnímáš, že dnešní děti prožívají skauting jinak než generace před nimi?

Nevnímám to tak. Nezažil jsem samozřejmě skauting v dobách jeho počátků ani během zákazů ze strany totalitních režimů, ale myslím si, že pro většinu dětí bude skauting, stejně dnes jako před dvaceti lety, místem, kde mají kamarády, kde je příjemné prostředí a kde dělají věci, které je baví.

Jaký je dnes mezi dětmi o skauting zájem?

Za posledních dvacet let se počet skautů u nás pořád zvyšuje, teď je to 78 tisíc v Česku a více než dva tisíce v Plzni, a v mnoha místech zájem převyšuje místní kapacity. Jsou oddíly, které mají pořadníky zájemců na několik let dopředu. A jsou i rodiče, kteří své děti přihlašují už při narození, aby měli jistotu, že až jim bude sedm, bude s nimi oddíl počítat.

Jaký největší problém nebo výzvu vidíš v současném skautingu?

Výzev je několik. Tou hlavní asi bude udržet krok s dobou, která se neustále mění – je těžší děti zaujmout a stále přibývá možností, které se nabízejí z gauče na pár kliknutí. A skauting vyžaduje nějaké vložené úsilí. I když se mu to podle mě daří velmi dobře, je výzvou v tomto tempu nezaspat.

Další výzvou je umožnit skautovat všem dětem, které mají zájem, což hlavně znamená mít pro to personální a materiální zázemí. Skauting stojí na dobrovolnících, na které jsou kladeny velké nároky a kteří věnují vedení oddílů stovky hodin ročně. To vůbec není samozřejmé a pořád mě fascinuje, kolik je úžasných lidí, kteří to dělají.

Ohledně materiálního zázemí pak řešíme klubovny a tábořiště, které máme často jen v dlouhodobých výpůjčkách nebo pronájmech, a čas od času o ně přicházíme. A získávání nových není snadné.

Co myslíš, že děti nejvíc láká? Příroda, kamarádství, tábory, nebo spíš dobrodružství a výzvy?

Myslím, že se to liší. Ve skautingu se potkávají děti z různých prostředí a zázemí, pro některé jsou to kamarádi a vztahy, pro jiné příroda nebo pohyb, a pro další třeba možnost se realizovat a přebírat odpovědnost za svůj život.

Přicházejí k vám spíš děti rodičů, kteří sami byli skauty, nebo i úplní „nováčci“?

Přichází i mnoho “nováčků”, ale je pravda, že hodně rodičů, kteří prošli skautingem, chce, aby jejich děti měly možnost zažít to samé, a tak je do skautských oddílů dávají často.

Jak děti reagují na klasické skautské tradice, například lovení bobříků nebo plnění zkoušek?

V tomhle se skauting trochu mění. Zkoušky jako lovení bobříků jsou často nahrazovány osobnějšími cestami růstu nebo výzev, kdy se děti mohou více podílet na tom, v čem se budou rozvíjet. Ale pořád existují i tradiční výzvy, jako „Tři orlí pera“ – den mlčet, den nejíst, den být sám v lese, které jsou velmi populární. Přibývají k nim ale i nové, například „Den mluvení cizím jazykem“.

Používáte při skautských hrách nebo výuce i moderní technologie? Třeba aplikace, GPS, digitální mapy nebo 3D tisk nebo se naopak snažíte děti od technologií na chvíli odtrhnout.

Ano, skauti moderní technologie používají hodně. Je běžné, že oddíly využívají 3D tisk, nebo třeba na akcích fotí a točí videa pomocí dronů. Na druhé straně se na výpravách nebo táborech často ocitají v místech, kde není mobilní signál nebo elektřina, takže k tomu „odtržení“ rozhodně dochází.

Jak vám pomůže nové zázemí v Českém údolí v činnosti?

V Českém údolí má klubovny asi osm plzeňských oddílů, pro které tam ale dlouhé roky chybělo dobré hygienické zázemí, tekoucí voda nebo splachovací záchod. Nově otevřený skautský dům Střela poskytne toto zázemí všem okolním oddílům. Bude také sloužit jako vzdělávací středisko, místo, kde se mohou konat větší vzdělávací akce pro skautské dobrovolníky i jiné organizace, také jako mezinárodní základna, kam budou moci přijet třeba na víkend skauti z jiných zemí. A využíván bude i jako komunitní prostor pro dětskou skupinu, rodiče s dětmi a volnočasové aktivity.

Z nové základny teď máme radost. Stavba se připravovala dlouhé roky, stála velké úsilí mnoha skautských dobrovolníků a nepostavila by se bez podpory řady jednotlivců i institucí, včetně Plzeňského kraje, města Plzně i ÚMO3, na jehož území stojí. Těm všem moc děkujeme, že přispěli k tomu, aby tu skauting byl dál pro děti a mladé lidi, kteří tam budou nacházet nové kamarády, učit se nové věci a prožívat další dobrodružství.