U městské policie slouží Eva Königová od jejího vzniku, stala se první ženou v republice, která velela služebně

Dnes už není žena ve vedení služebny městské policie žádnou výjimkou, nebylo tomu tak ale vždycky. Úplně první v celé republice stanula v devadesátých letech v čele služebny strážníků Eva Königová. Začala na Lochotíně, ale již zhruba třicet let tuto funkci zastává na Skvrňanech. Starosta třetího městského obvodu David Procházka si s velitelkou skvrňanské služebny při rozhovoru do zpravodaje Trojka povídal například o tom, jak srovnává své začátky se současnou situací a co strážníky v jejím rajónu nejvíce zaměstnává.

Jak dlouho u městské policie pracujete, jaké byly vaše začátky?

Od samotného vzniku Městské policie, takže zde pracuji již třicátým druhým rokem. Dá se říci, že jsem jedním z průkopníků, protože nás 1. dubna 1992 nastupovalo asi 37 lidí, s tím, že jsme neměli téměř nic. Dokonce ani uniformu, chodili jsme v džínách, zázemí se teprve budovalo.

Takže křest ohněm, navíc v devadesátých letech, které byly poměrně divoké. Jak na ně vzpomínáte?

 Měli jsme jednu jedinou služebnu, nejdřív na středu, přímo na radnici. Pro veřejnost jsme byli zcela noví, nikdo nás neznal.

Vždycky jste si přála stát se policistkou?

Chtěla jsem pomáhat lidem, mým snem byla práce ve zdravotnictví, ale za totality jsem se na školu ani přes dobré známky nedostala. Pracovala jsem tedy nejdřív v domácích potřebách jako mistrová učňů. Ale asi jsem k té policii vždy trochu tíhla. Naše rodina pochází z Prahy a dědeček tam byl na kriminálce šéfem mordparty a jeho vyprávění jsme jako děti milovali. Říkala jsem si tedy, že to zkusím s tou začínající městkou policií. Se dvěma dětmi jsem si tehdy dodělávala maturitu a pak ještě vystudovala při práci dvě vysoké školy.

Jaký byl váš postup u městské policie?

Asi po roce se otevřela služebna městské policie na Lochotíně, a tam už jsem zamířila jako velitel směny a po dalším půlroce jsem již byla velitelem služebny. V té době to byla kuriozita, protože jsem byla jediná žena v republice, která vedla služebnu městské policie, a tento prim mi vydržel minimálně patnáct let. Pak se otevřela služebna na Skvrňanech, do níž přešel velet můj tehdejší zástupce.

A jaké to pro vás bylo, když jste musela téměř ze dne na den změnit pracoviště, zvykat si na nový tým?

Je pravda, že v té době jsem z toho byla trochu špatná, protože na Lochotíně jsem měla svoje velitele, směn, od kterých už víte, co můžete čekat. Ty si člověk sám jmenuje, právě proto, že jim důvěřuje, jsou jako prodloužená ruka velitele a když s vámi nebudou táhnout za jeden provaz, tak je špatně úplně všechno. Takže to bylo dost nepříjemné, ale zase na druhou stranu jsem si říkala, že je to nová zkušenost a uvidím. Prostě sama sebe otestuji, jestli to zvládnu.

Stále jste tady, takže předpokládám, že jste to zvládla…

Nebylo to ze dne na den, ale tehdy tu sloužilo zhruba třicet strážníků a všichni zůstali.

Jak se vyvíjela situace ve Skvrňanech od těch devadesátých let? Změnilo se zde něco radikálně, ať už ve složení služebny, nebo kolem vás, na území vašeho rajónu?

Co se týká služebny, do té naší současné jsme se přestěhovali teprve před čtyřmi lety.  A jsme velmi vděční, že nám ji úřad a město vybudovali. Do té doby jsme byli, dá se říct, v takové „špeluňce“ naproti Penny Marketu. Byla součást školy, která pro nás uvolnila dva, tři kabinety, jeden záchod, jedna sprcha pro ženy i muže, to už by dneska snad ani nešlo. Je pravda, že nám to tam pak ještě upravili, potom jsme se stěhovali do nového. Museli jsme to vydržet, ale byli jsme fajn parta. A to je také jedna z těch zásadních věcí, bez které to prostě nejde.

To znamená, že velitel musí být zároveň i psycholog…

Určitě. Já jsem jedním ze 14 krizových interventů, kteří pracují jak uvnitř naší organizace, tak vně. Máme tedy spoustu školení a dá se říct, že jsme takoví dvacetiprocentní psychologové.

Kolik zde máte nyní zaměstnanců?

Hodně málo, nyní jen 16 a začínali jsme s osmadvaceti. Lidi bychom potřebovali, ale to je napříč republikou skoro všude stejné.

A rozumíte tomu, proč to tak je?

Asi to není jenom o penězích, my jsme dobře finančně situovaní, máme spoustu benefitů, v tom si ty kluci a holky nemají na co stěžovat, ale myslím, že to je tou dobou a že nechtějí jít do rizika. Chtějí chodit s chladnou hlavou domů, nechtějí se vystavovat nějakým problémům a rizikům. Také záleží na tom, co si myslí jejich kamarádi. Jsme represivní složka, na jednu stranu pomáháme a na druhou stranu si lidé mnohdy myslí, že to tak není. Že jen rozdáváme pokuty. Spousta lidí nevidí, jak moc obyvatelům pomáháme, jak moc je naše práce rozmanitá.

Co například děláte?

Například zvedáme spousty telefonů se žádostí o pomoc a vyjíždíme situaci řešit na místo. Třeba jsme měli případ, kdy bydlela paní naproti v paneláku, která měla manžela s otevřenou rakovinou a nechtěl už do žádného lékařského zařízení. Naši chlapci a děvčata tam za nimi jezdili každou chvíli, často i jen jako psychologická pomoc té paní, ale hlavně zvedat pána, když spadl z postele třeba i ve dvě v noci. Měli opatrovníka, chodila tam sestřička, ale nebyli tam 24 hodin denně. Teď v zimě často pomáháme přes kabely nastartovat auto, když si někdo zabouchne dveře od bytu a má uvnitř dítě, kluci lezou i okny, slaňují se, přivolávají si je na pomoc důchodci tísňovými tlačítky (toto ale zajišťují strážníci z borské služebny, kteří jsou na to vyškoleni…), dávají první pomoc. Máme defibrilátory, kterými jsme už jako celá MP „nahodili“ spoustu lidí a mohla bych mluvit ještě hodně dlouho. Nakonec pomoc je i to, že odtáhneme auto, kvůli kterému nemohou popeláři vyvézt popelnice, nebo projet hasiči. I když to tak majitel toho auta tak nevnímá. 

Jaké místní časti tvoří váš rajón?

Skvrňany – přední a zadní, Zátiší, Nová Hospoda, Křimice, Radčice, Malesice a Dolní Vlkýš.

Co je nejvýraznějším specifikem vašeho obvodu, s čím máte například nejčastější potíže?

Nevím, zda tomu říkat potíže, ale problémem v našem rajónu byla vždy prostituce a prostitutky na Domažlické. Samozřejmě existuje vyhláška města, podle níž se má problém řešit, ale musíte ji chytit s klientem, on se k tomu musí doznat, a to už tak snadné není. Takže je spíš řešíme za veřejný pořádek.

Kolik jich zde je?

Měli jsme jich tu 85, o nichž jsme věděli, znali jsme je jmény. Nebo známe, protože některé tu jsou 10, 15 let. Teď jich tu je asi dvacet.

A potíže nám dělají také lidé závislí na drogách. Všude se tu povalují injekční stříkačky, které neustále sbíráme. Naši kluci na ně mají kyblíky, rukavice, peány a někdy mám pocit, že snad neděláme nic jiného. Je dobře, že se obyvatelé zajímají a volají nám, když někde stříkačky vidí. Stejně tak nahlašují černé skládky, to je také častý problém, co někteří lidé vyhodí před dům. Oni to neodvezou, vyhodí sedačku před panelák, ale je strašně těžké chytit někoho za ruku.

A co lidé bez domova?

Potíže dělají spíš jednotlivci, místní firmy, kteří ostatní bezdomovce stahují k nákupnímu středisku. Posedávají na lavičkách, chápu, že lidem se to nelíbí, zapáchají, jsou špinaví, ale s tím nemůžeme nic dělat. Můžeme zasáhnout, pokud páchají trestnou činnost, nebo narušují veřejný pořádek. A ne všichni bezdomovci jsou problematičtí, máme tu například jednoho, který je čistotný a nedělá žádné potíže.

Na služebně máte také asistenty, jaká je jejich náplň práce?

Jedná se o asistenty prevence kriminality, máme tady od 1. dubna čtyři. Jsou to ukrajinští asistenti pro ukrajinskou komunitu. Působí po celé Plzni, ale mám je na starost já a podle požadavků velitelů z ostatních služeben jim rozděluji úkoly. V létě třeba řešili nepořádek a rozdělávání ohňů Ukrajinci u Boleveckých rybníků. Komunikují ve svém rodném jazyce se svými krajany a pomáhají nám s tlumočením. V pondělí a ve středu působí na úřadu práce, kde také pomáhají s lidmi z Ukrajiny a rovněž spoustu dalšího.

Na starosti toho tedy máte opravdu hodně…

To ano, ale kdybychom to nechtěli dělat, tak to neděláme. Mám tu práci ráda a baví mě pořád. Někdo mi sem tam řekne: To je strašné, ty děláš jednu práci přes 30 let!“ Ale mně to stále přináší něco nového. Pořád je, co se učit. Technika jde neustále dopředu, máme stále nové programy a pořád to hezké převažuje nad tím špatným. Člověk si říká, že je tady něco „platnej“, že ta práce za ním je vidět.

Starosta David Procházka a velitelka služebny Městské policie Plzeň - Skvrňany Eva Königová.