Plzeň potřebuje víc lučního kvítí, míní entomolog Jan Walter

Plzeň potřebuje víc lučního kvítí, míní entomolog Jan Walter

Do Západočeského muzea v Plzni nastoupil na pozici entomologa v roce 2019. Jinak se Jan Walter specializuje na motýly, věnuje se tedy převážně lepidopterologii. Do hledáčku médií a široké veřejnosti ho ale dostal jiný hmyz, a to sršeň asijská. První hnízdo tohoto invazivního druhu, takzvaného pojídače včel, bylo objeveno a zlikvidováno právě v Plzni na Skvrňanech. Nejen o sršních si s odborníkem povídal 1. místostarosta MO Plzeň 3 Pavel Šrámek.

Honzo, začneme úplně od začátku, co vlastně v muzeu děláš?

Západočeské muzeum zahrnuje celou řadu oddělení, já pracuji na oddělení zoologie. Působím zde jako lepidopterolog, entomolog a kurátor zoologické podsbírky.

Takže tvou primární činností je monitorování a zkoumání motýlů a hledání nových druhů?

Přesně tak. Činnost muzea je vlastně trojí. Výzkumná, publikujeme odborné články a děláme různé entomologické průzkumy. Druhá část je sbírkotvorná, protože prakticky jediné instituce v republice, které shromažďují historický i současný materiál, jsou muzea, nikoliv univerzity, jak se veřejnost často mylně domnívá.  Proto, když nějaký univerzitní vědec potřebuje cokoliv z brouka či motýla, většinou míří do muzea. Tady jsou totiž prostory na uložení, které univerzity často nemají. A třetí funkce muzea je didaktická, to znamená, že děláme různé výstavy pro veřejnost, didaktickou činnost, jezdíme po školách, zkrátka děláme osvětu.

Musím se přiznat, že jsem dosud patřil k té mýlící se části veřejnosti, předpokládal jsem, že největší sbírky budou mít právě univerzity.

Kdepak, prim zde hrají muzea. Největší sbírky motýlů má třeba Národní muzeum, kde je uloženo přes milion exemplářů. U nás máme zhruba 150 000 exemplářů hmyzu, to je ta naše činnost a sbírkotvorná ochrana sbírkového fondu a vlastně kulturního dědictví.

Jakému výzkumu se konktrétně věnuješ a co je tvojí největší obavou, co se týká tématu motýlů?

Tou je určitě úbytek hmyzu obecně, takže i motýlů. To souvisí s hospodařením v krajině v minulých letech, zejména ve dvacátém století, kdy se dělaly různé zásahy do krajiny, jako meliorace, odvodnění území. Ztratili jsme tím hygrofilní druhy vázané na vlhko, ztratili jsme spoustu druhů, které v krajině nacházely útočiště. Původně byla pestrost krajiny mnohem větší, ale její homogenizací, tvořením velkých polí jsme o ty lokality přišly. A já se ve svém výzkumu zaměřuji zejména na tzv. postindustriální stanoviště. To jsou stanoviště, které ovlivnil člověk a hmyz tam našel útočiště. Jedná se například o staré lomy, kaolínové lomy, jako jsou v Horní Bříze nebo jsou to různé výsypky, staré vojenské prostory, které se nyní obnovují. Poté, co je opustili vojáci, ty prostory začaly zarůstat a teď se tam vrací divoká zvířata. Takže to je to jen moje hlavní odborná činnost je zkoumat faunu bezobratlých živočichů, zejména motýlů, kde se vyskytují a jaké druhy, jestli jsou vzácné, které naopak z té lokality třeba vymizely a podobně.

Slyšel jsem, že v dnešní době je příroda rozmanitější v městských parcích než právě na těch polích, které se staly homogenní zemědělskou půdou. Je to tak?

Je to tak. Nelze to tedy samozřejmě říct všeobecně, protože co je dneska park? Třeba když budu tít do živého, když vezmeme parky v Plzni, většinou to jsou posekané trávníky, kde nic nekvete. Ale jsou také parky, jako například v Českých Budějovicích, kde je velký projekt květnatých pásů. V centru města máte najednou květnatý pás bylin a travin, které motýli potřebují, žádné tulipány nebo růže, ale je to vegetace, kterou byste dřív našli na loukách. Zrovna tak se ukazuje, že stromy ve městě nemají jenom funkci udržení vody a zvlhčení či ochlazení vzduchu, ale zároveň jsou významným útočištěm pro druhy hmyzu, které jsou na stromy vázány. A dokonce právě na jednom plzeňském stromu, na platanu, byl v roce 2020 objeven nový druh pavouka v České republice s názvem vzokan (Cortestina thaleri).

Pozitiva jsou tedy zřejmá, jsou ale i nějaká negativa?  Pokud mají České Budějovice v parcích luční kvítí, začalo se tam pohybovat větší včel, ale i hmyzu, který může být například nekomfortní pro malé děti. Mají tam nějaký problém?

Nemají tam vůbec žádný problém. Je to, jako byste se vypravili na louku. Samozřejmě alergici si musí na bodavý hmyz dávat pozor, ale když vrátíte trošku přírody do městských parků, prospívá to klimatu, drží se tam daleko víc vlhkosti, je v tom městě příjemněji a zároveň to slouží ochraně přírody.

Lze říct, že nedostatek hmyzu může zapříčinit narušení celého ekosystému?

Samozřejmě, bezobratlí živočichové tvoří 95 procent všech žijících organismů na planetě a v té potravní pyramidě jsou vespod. To znamená, že když vymizí hmyz, vymizí, ptáci i hmyzožraví savci a spousta dalších. Bez hmyzu člověk žít nemůže.

Pokud je ale ve městě, v centru nebo parku větší koncentrace lidí a jsou tam i ve větší míře i včely, nevnímají nás pak jako invazivní druh ve svém prostředí a neútočí?

To nehraje roli. Samozřejmě je třeba vybírat, kde je květnaté pásy vhodné udělat. Ideálně tam, kde není tak velká frekvence pohybu, kde to lidem nevadí. Například se v posledních letech rozmohl nešvar v podobě vysekávání příkopů u silnic, ačkoliv je tam rovinka a přehledná situace. To pak hmyzu obecně, ani včelám neprospívá, takže i v těch městských parcích lze vytipovat plochy, kde to nikomu nebude vadit. Většina včel navíc nejsou ty medonosné, které si obyvatelé nejčastěji představí, ale včely samotářky. Těch je v naší republice 80 procent, ty nepotřebují úl, zahrabávají se do písku nebo hnízdí pod kůrou stromů. Pro samotářské včely se třeba ve městech budují hmyzí domky. A rád bych také upozornil na velký omyl, kdy se lidé domnívají, že ve vysoké trávě se drží více klíšťat. Ta se jednoduše vyskytují, tam, kde je hostitel, kde je ten savec. Je jim jedno, zda tam roste metrová tráva nebo nízký porost, jsou tam, kde se venčí pejsci, lezou kočky a podobně.

Takže k tomu, aby chtěl každý žít v Plzni, a ne v Českých Budějovicích, by mohlo přispět více ploch s lučním kvítím.

Rozhodně.

Honzo, ty jsi se v poslední době dostal do hledáčku pozornosti veřejnosti i médií kvůli sršni asijské, jejíž první hnízdo v naší republice bylo objeveno v Plzni. Co je vlastně zač, sršeň asijská?

To je invazivní druh sršně, jejíž domovinou je východní Asie a do Evropy byla v roce 2004 dovezena z Číny s keramikou. Jen jedna jediná královna. A od té jediné královny jsou momentálně v Evropě tisícovky hnízd a je to obrovský problém, protože tyto sršně jsou agresivní vůči včelám. Ničí celá včelstva. V jednom hnízdě sršně asijské může být šest až dvacet tisíc larev, které denně spotřebují několik kilogramů hmyzu. A právě včely jsou pro tuto sršeň snadnou kořistí. Včelí úl je pro ně jako fast food, kam se chodí najíst. Takže je to problém a 5. října letošního roku byla potvrzena sršeň asijská v Plzni na Skvrňanech. Jedinou možností, jak s nimi bojovat, je celé hnízdo zničit dříve než stačí vylétnout další královny.

Jakým způsobem se hnízdo likvidovalo?

Zásadní bylo hnízdo najít.  S pomocí specialisty na chov blanokřídlého hmyzu Luďkem Šuldou jsme nachytali dělnice sršně asijské, nakrmili jsme je medem, zavřeli do krabičky a postupně jsme ty sršně vypouštěli. Pokud vypustíte nakrmenou dělnici má tendenci vracet se do hnízda, takže vždycky nabere nějaký směr a my jsme ten směr drželi. Když jsme ji ztratili, vypustili jsme za sto metrů další sršeň a takto nás dovedly až do hnízda. Ohledně samotné likvidace jsme kontaktovali hasiče, hnízdo se vystříkalo speciálním insekticidem, který zabije sršně a larvy uvnitř. Za normálních okolností by pak hasiči hnízdo vysáli, nadrtili a zničili. My jsme ale chtěli, aby zůstalo zachováno pro výzkumné účely, protože to byl první výskyt této sršně v Česku, tak jsme hnízdo sundali šetrně. Navíc jsme potřebovali zjistit, zda jsou královny ještě uvnitř nebo ji vylétly.

A vylétly? Jak to uvnitř hnízda vypadalo?

Naštěstí nevylétly. V hnízdě bylo odhadem šest až sedm tisíc exemplářů, většinou ve stadiu kukly nebo ve stadiu larvy a napočítali jsme asi 300 samců a zhruba stejný počet dělnic. Královen jsme našli jen pět, což je dobře, že jich tam bylo tak málo. Hnízdo vážilo sedm kilo a na výšku měří cca 75 centimetrů.

Jak moc je pravděpodobné, že se skutečně jednalo o jediné hnízdo? Jste si jistí, že někde není ještě další?

Velmi pravděpodobně to bylo jediné hnízdo, protože když jsme monitorovali oblast, žádné dělnice, které by lovily, jsme už nenašli. Ta dělnice potřebuje hlavně cukry, takže bychom ji objevili na květech, kde vykousává nektar. Pokud bychom po odstranění hnízda našli nějakou dělnici, která by lovila, tak znamenalo by to, že nosí tu kořist hnízda, to jsme však vůbec nepozorovali, ano na kvetoucích keřích, kde jsme původně sršeň objevili už nebyl žádný pohyb. Proto si myslíme, že v tuto chvíli je to opravdu jediné hnízdo. Zatím nemáme z celé republiky potvrzený jiný výskyt než právě tady v Plzni.

Jinde v Evropě ale jsou, znamená to pro země, které výskyt sršně asijské nepodchytly včas, závažný problém?

Ano, znamená. V Evropě ještě vypadá bledě Francie z té se to dostalo do Španělska, Portugalska, Itálie, Lucemburska, Británie, Irska, je to v Bavorsku, v Německu, letos je to od léta v Maďarsku a je to velký problém. Například deset tisíc jedinců spotřebuje denně deset kilo jako hmyzu na uživení larev. Sršeň asijská si může dát i něco jiného, stejně tak jako včely loví i vosy, loví pestřenky, mouchy. Ale tím, že se včely koncentrují v úlech, jsou pro ni snadný zdroj potravy. Ona ten úl ani nemusí vyžrat celý, ale jak začne odchytávat dělnice včely medonosné, je celé včelstvo ve stresu nechce pak vylétávat ven a de facto se ty včely zničí samy, protože nemají potravu.

Co tedy může člověk udělat pro to, aby naše včely před sršní asijskou ochránil?

Jde to velice těžko, protože sršeň asijská nelétá dovnitř úlu, ale číhá na vyletující včelu před ním. S kolegy se předháníme ve vymýšlení absurdních řešení, třeba že by mohl včelař číhat před úlem a sršně likvidovat basebollkou nebo raketou (smích). Pokud by sršeň lezla dovnitř úlu, už by se dalo něco vymyslet, nějaká síť s takovými otvory, že by prolezla jen včela. Například sršeň mandarínská do úlu leze a ochranu před ní si vytvořily tamní včely samotné. Začnou máchat křídly, čímž zvýší teplotu uvnitř a tu sršeň mandarínskou uvaří.  Ale to sršen asijská nedělá, číhá venku, včela vyletí, sršeň ji čapne, ukousne jí hlavu, křídla, a odnese to larvám na krmení. Takže jediný způsob, jak je ochránit, je najít jejich hnízdo a zničit ho.

V jiných zemích postupují stejně?

Ano, například ve Francii likvidují i desítky hnízd denně, ale mají jich tam opravdu hodně a nemůžou se věnovat jen likvidaci sršních hnízd. Vznikají tak nové metody, které jim práci usnadňují. Například mají takové dlouhé tyše s oxidem siřičitým, ty zapíchnou do hnízd a pustí tam plyn. Hnízdo sice na stromě zůstane, ale uvnitř už není žádný život.

Jak může pomoci veřejnost?

Rozhodně ne tím, že by hnízdo likvidovali lidé sami. Za prvé je to velmi nebezpečné už jen proto, že sršně asijské staví svá hnízda velmi vysoko v korunách stromů, to v Plzni bylo 15 – 20 metrů vysoko. A za druhé, když se přiblížíte k tomu hnízdu, tak na vás dělnice samozřejmě vylétnou a mohou vás ohrozit na životě. Veřejnost přesto pomoci může, a to oznámením výskytu sršně asijské. Zejména to platí pro včelaře, kteří jsou potenciálně výskytem sršně asijské v Česku ohroženi nejvíc. Nejlepší je sršeň nafotit, popsat místo, kde jste ji našli a poslat na adresu: invaznidruhy@nature.cz. Čím dřív se o výskytu dozvíme, tím spíš se s tím dá něco udělat a důležité je nenechat si utéct tu počáteční fázi, aby nedošlo k rozšíření. Potenciálně se i z jednoho hnízda může vylíhnout několik set královen, které přezimují a na jaře založí nové kolonie.

Jak sršeň asijskou poznáme od té naší?

Velice jednoduše, sršeň asijská je menší a tmavší než naše sršeň obecná, má konce nohou žluté. Naše sršeň je větší, oranžová, s oranžovou hlavou.

A ještě poslední otázka, hnízdo sršně asijské v době našeho rozhovoru sušíte. Co s ním pak budete dělat?

Zhruba od poloviny listopadu jej vystavíme v Západočeském muzeum, v rámci výstavy Bezobratlí kolem nás, která poběží až do 3. března 2024. Tam si hnízdo včetně vypreparovaných jedinců zájemci mohou prohlédnout. Uvidí také detaily od trasování do fotky hnízda.