Ibrahim Traoré: Fanoušci v Plzni? Jsou výborní, jejich podporu si užívám.

Do České republiky přijel před deseti lety, nikdy před tím o jazyce jako je čeština neslyšel. Dnes už pětatřicetiletý střední záložník FC Viktoria Plzeň Ibrahim Traoré původem z afrického Pobřeží slonoviny vše zvládá s přehledem. V naší řeči se podle potřeby domluví a zvykl si také na sníh, který tu viděl poprvé v životě. O tom, jak se s naší kulturou sžíval, jaké má vazby na Afriku a jaké plány má do budoucna, si s úspěšným fotbalistou v jeho rodné francouzštině povídal místostarosta Ondřej Ženíšek.

Narodil jste se v Abidžanu v Pobřeží slonoviny, které má asi tak 25 miliónů obyvatel, že? A Abidžan tři a půl nebo už víc?

Čtyři až pět miliónů.

A v tomto hlavním městě, jste tedy začal hrát fotbal… Dočetl jsem se, že to byl Bony Wilfried, který vás inspiroval jít profesionálně hrát fotbal do Evropy?

Ano, samozřejmě je to tak. Bony hrál v Praze, za Spartu.

A v této době jste byl ještě v Pobřeží slonoviny nebo již v Libyi?

Ještě v Pobřeží slonoviny, Bony hrál zde a pak jsme měli stejného hráčského agenta, který pracoval v České republice a v Abidžanu a ten mně poradil jít do Prahy.

Já jsem si vždy myslel, že 90 procent fotbalistů z afrických frankofonních zemí se dostanou do evropských klubů přes Francii.

Většinou to tak je, ale každý má svůj osud, svoji cestu, takže pro mě to byla Praha, Česká republika.

A Libye, v klubu v Benghází, jste byl ještě předtím?

Ano, ale moje působení v Libyi bylo velmi krátké. Pak následovalo Táborsko, Zlín, Slavia Praha a teď Viktoria Plzeň.

Co se týká motivace hrát fotbal profesionálně, tak v první řadě je tou motivací jak pro české, tak i africké děti to, že jim tato hra dělá radost, milují ji. Roli ale určitě hraje i touha, být dobře finančně zajištěný, mít možnost odejít z mnohdy chudých rodinných podmínek. I když nevím, v jakém prostředí jste vyrůstal například zrovna vy.

Ano, pro nás, kteří jsme z Afriky, je snem hrát v Evropě. I kvůli podmínkám, které v klubech existují na profesionální úrovni. Vše je tu dáno hráčům k dispozici, starají se o ně. A samozřejmě i ta finanční stránka není nezanedbatelná pro nás, kteří jsme přišli z Afriky z různých společenských vrstev. Já například nepocházím z vyloženě sociálně znevýhodněného prostředí, žil jsem v podstatě normálně, ale pro všechny děti u nás je snem hrát fotbal v Evropě.

Ale nemyslím si, že by zrovna v Pobřeží slonoviny byla Česká republika tak známá!?

Ne, to určitě ne. Už kvůli tomu, že je to frankofonní země. Ale dobře, já celý život sleduju fotbal, takže jsem sledoval i ME v roce 2004, kde ČR skončila v semifinále a zaznamenal jsme výborné české fotbalisty, kteří hráli v různých evropských klubech. Poborský, Nedvěd, Baroš z Liverpoolu. Hodně jsem fotbal sledoval. A pak když Bony přišel do Sparty, tak jsem měl další informace o českém fotbalu.

A jaké to bylo, zvyknout si na nové prostředí? Předpokládám, těžké. Jiná kultura, zvyky, podnebí, neznámý jazyk.

Samozřejmě to nebylo lehké. Když jsem sem přijel, tak to bylo poprvé, co jsem byl v Evropě. Navíc jsem přijel v listopadu roku 2013 a byl tu sníh. Ten jsem do té doby taky neznal. Počasí bylo dost jiné, což bylo ze začátku zajímavé, poznat zase něco nového, ale přinášelo to postupně komplikace, během tréninků a tak. Nakonec si ale člověk zvykne. A jak jste zmiňoval, třeba jazyk. Nikdy jsem neslyšel o češtině. Dokázal jsem se domluvit anglicky, ale třeba v Táborsku ne všichni hráči anglicky uměli, takže jsem se domlouval složitěji. Ale i to se dá zvládnout.

To bylo před 10 lety, že? Teď se česky domluvíte?

Docela ano, rozumím. Co se týká věcí týkajících se fotbalu, tak se domluvím. Při nákupu nebo v restauraci, tak dokáži říct, co si přeji a v pohodě komunikovat.

Smím položit otázku, která se týká vašeho soukromého života? Prý máte s Vaší ženou syna? Jak je starý? A je vaše žena Češka?

Našemu synovi jsou tři roky. Moje partnerka je Francouzka pocházející z Paříže.

Takže s Vámi momentálně žijí v Praze?

To ne, ale dojíždí za mnou z Francie a když mám dva, tři dny volno, tak já zase jedu za nimi.

Z Pobřeží slonoviny jste odešel ve vašich 25 letech, takže jste si určitě vytvořil vazbu na tamní komunu, skupinu lidí, které znáte a oni vás. Jste s nimi v kontaktu? Využíváte svého úspěchu k určité pomoci? A dozvěděl jsem se, že prý sponzorujete mladé fotbalisty v Abidžanu?

Jasně, samozřejmě. Když někdo z Pobřeží slonoviny odejde do Evropy a má úspěch, tak je důležité, aby pomáhal mladým. Pokaždé, když se za nimi chystám, tak se jim snažím přivézt maximum toho, co potřebují. Když je potřeba, tak se snažím pomoci i lidem z okolí mého původního bydliště v Abidžanu. Například během covidové krize, kdy jsem pomáhal nákupem potravin.

Jak si užíváte třeba pohárovou jízdu Viktorky v Konferenční lize, ke které jste výrazně přispěl?
Odehráli jsme fantastický podzim. Ve skupině ani jednou neprohráli jako jediný tým. Mám z toho radost a jsem rád, že mohou být součástí tak skvělého týmu jako je Viktorka. Myslím, že jsme udělali celému městu i kraji tu nejlepší reklamu po celé Evropě, tenhle výsledek zaznamenali úplně všude a měl velký ohlas.

Co plzeňští fanoušci?

Výborní! Hraje se mi před nimi dobře, chodí jich opravdu hodně a skvěle nás podporují. Chtěl bych jim takto poděkovat a těším se na další zápasy s nimi v zádech. Jsou nám velkou podporou a umí v Doosan Areně vytvořit fantastickou atmosféru.

Jaké jsou vaše další fotbalové sny a plány?

Smlouvu s Viktorií Plzeň mám do června letošního roku.

A chtěl byste ve Viktorce zůstat nebo Vás stále láká německá liga, po které jste prý toužil před asi deseti lety, jak jsem se dočetl?

Německá liga už ne. Přece jenom se moje kariéra už blíží ke konci. Pokud by byla možnost pokračovat v Plzni, tak proč ne?!