Univerzita patří do Plzně neodmyslitelně jako divadlo nebo sport, říká rektor ZČU Miroslav Lávička

Západočeská univerzita v Plzni není jen instituce, kde se počítají kredity a udělují diplomy. Je to jeden z pilířů Plzně – přitahuje mladé lidi, posouvá vědu a proměňuje celé město. O jejím významu, výzvách i osobních začátcích jsme si povídali s rektorem ZČU prof. Miroslavem Lávičkou, který sám na univerzitě začínal jako student v dobách, kdy vznikala. Otázky kladl místostarosta plzeňského centrálního obvodu Ondřej Ženíšek. (Zkrácená verze rozhovoru vyšla v obvodním zpravodaji Trojka)

Začněme od začátku – pamatujete si na svůj úplně první den na vysoké škole?

To si pamatuji poměrně přesně. Psal se rok 1989, tedy rok, kdy nedlouho po začátku semestru začala Sametová revoluce. První den jsme samozřejmě bloudili po budově, hledali posluchárny a nevěděli přesně, co nás čeká. Přesto v tom bylo jakési nadšení a očekávání — už jsme nebyli středoškoláci, začínal nám nový život. Měl jsem prostě pocit, že tím rokem začíná něco velkého – a zpětně viděno jsem se nemýlil. Netýkalo se to však jen mě, ale celé společnosti.

Od studenta po rektora – to je dlouhá cesta. Chtěl jste být rektorem už tehdy?

To rozhodně ne, ostatně ani přibližně před třemi lety jsem neměl ambice stát se rektorem. Nějak se to prostě seběhlo. Během studia jsem se hlavně snažil zvládat zápočty, zkoušky a samozřejmě si také užít studentský život a cestovat, když už byly hranice po pádu železné opony opět otevřené. Když jsem se pak po dalším studiu v Praze vrátil na ZČU, začala mě lákat vědecká práce a působení se studenty. K funkcím jsem se dostával postupně, nikdy nebyly mým cílem. Byl jsem si však vědom toho, že univerzita má obrovský potenciál, a chtěl jsem být u toho, jak se rozvíjí. A ano, vždy mě lákala možnost k tomuto dění nějak vhodně přispět.

Západočeská univerzita je dnes nedílnou součástí Plzně. Co je podle vás její největší přínos pro město?

V první řadě jsou to lidé. Každý rok tu studují tisíce mladých nejen z Plzně, ale i z dalších částí České republiky nebo i ze zahraničí – a spousta z nich v Plzni po dokončení studia v Plzni zůstává. I když přiznávám, že je naší snahou, aby jich zde nebo aspoň v Plzeňském nebo Karlovarském kraji zůstávalo ještě více. Přinášejí do města energii, nápady, kulturní projekty, podílejí se na vzniku nových firem. Zásadním přínosem je rovněž výzkumná činnost Západočeské univerzity – spolupracujeme s firmami nebo veřejnou sférou, podílíme se na vývoji nových technologií a inovací. A nesmím zapomenout na kulturní přínos – výstavy, koncerty, přednášky. ZČU je zkrátka neodmyslitelnou součástí města, podobně jako fotbal, hokej nebo divadlo.

        

        Rektor ZČU v PLzni Miroslav Lávička a místostarosta MO Plzeň 3 Ondřej Ženíšek.

ZČU se v poslední době podílí na několika výjimečných projektech, které přesahují hranice regionu i republiky. Mohl byste zmínit některé z nich, které vás osobně nejvíce těší?

Západočeská univerzita se může pochlubit řadou projektů, které reflektují její vědeckou a vzdělávací excelenci. Například výzkumné centrum NTC se intenzivně zabývá výzkumem nového druhu magnetismu, tzv. altermagnetismu, dále vyvíjí nové materiály s unikátními vlastnostmi, které mají potenciál revolučně změnit oblast kvantových technologií a elektroniky. Velkou radost mi dělá také projekt našich archeologů z Fakulty filozofické, kteří s využitím moderních technologií detailně mapují historická naleziště. Nedávno například pracovali v Borském parku na odkrytí pozůstatků americké polní nemocnice z roku 1945. Velmi perspektivní je rovněž vývoj softwaru a elektroniky pro autonomní tramvaje, na kterém spolupracují Fakulta elektrotechnická a Fakulta aplikovaných věd. Tento projekt má potenciál významně ovlivnit budoucnost veřejné dopravy ve městech a zvýšit její efektivitu a bezpečnost. Zmíněné iniciativy jasně dokazují, že ZČU je skutečným centrem inovací, které přinášejí konkrétní řešení pro společnost.

Jak se za dobu od konce Vašeho studia proměnil univerzitní kampus?

Univerzita se proměnila naprosto zásadně. A nejen budovy na Borech, ale i ty v centru města. Když jsem studoval, nebyl tam zdaleka takový ruch a vybavenost, vše je dnes mnohem modernější, lépe zařízené. Náš borský kampus je vlastně takové malé město ve městě. Nové fakulty, moderní budovy, pestrý kampusový život. Máme vlastní kavárny, knihovny, park, sportoviště. A jsme hrdí na to, že areál žije i po skončení výuky – není to žádná opuštěná zóna. Chceme, aby se v něm cítili dobře nejen studenti, ale i široká veřejnost. Ostatně, přijďte se podívat během dne. Prostor kampusu, který je plný zeleně, slouží i jako park pro maminky s kočárky, pro procházky, hrají si tam děti – je to místo, které patří nejen univerzitní komunitě, ale i Plzeňanům.

Jak vnímáte spolupráci s městem a konkrétně s obvodem Plzeň 3?

Vnímám ji pozitivně. Máme společné cíle – aby Plzeň byla městem, kde se dobře žije, studuje i pracuje. Spolupracujeme třeba na projektech v oblasti dopravy, bezpečnosti, kultury. Oceňuji, že je tu snaha vést dialog. A myslím, že máme ještě spoustu možností, co podniknout společně – třeba v oblasti studentského bydlení nebo oživení veřejného prostoru v okolí fakult.

Přijde vám, že Plzeň bere svou univerzitu dostatečně za svou?
To je složitější otázka. Máme zde tisíce studentů, stovky vědců, univerzita zaměstnává mnoho lidí a realizuje řadu veřejně prospěšných aktivit – a přesto mám občas pocit, že jsme stále spíše vnímáni jako ta „instituce na Borech", ostatně přestože řada našich fakult sídlí přímo v centru města. Myslím, že by prospělo více přirozeného kontaktu – třeba když se studenti zapojí do života městské části nebo když se obyvatelé Plzně přijdou podívat na univerzitu, co vlastně děláme, co vše se u nás děje. Dveře máme otevřené. Věřím, že všichni v Plzni společně chceme, aby Plzeň byla univerzitním městem, a nikoliv jen městem s univerzitou.

A má univerzita nějaký „otevřený prostor“ i pro běžné obyvatele třetího obvodu? Knihovny, přednášky, akce?
Ano, a rád bych to zdůraznil co nejvíce – Západočeská univerzita rozhodně není uzavřený oplocený areál. Knihovnu můžou využívat i lidé mimo univerzitu, pořádáme veřejné přednášky, kulturní večery, ale také se aktivně zapojujeme do života městské části, abychom ukázali, co všechno věda znamená. Nabízíme letní školy, Univerzitu třetího věku a další otevřené programy. Jsme součástí města a čím víc to tak lidé budou vnímat, tím lépe. Někdy si jen stačí vzít knížku, sednout si na lavičku mezi fakultami a prostě si společně s námi užít ten okamžik.

Jakou roli podle vás hraje univerzita v tom, jestli se mladí lidé rozhodnou v Plzni zůstat?
Myslím, že docela zásadní. Univerzita je často první důvod, proč se mladí do Plzně stěhují. A pak je na nás – a na celém městě – jestli jim dáme důvod tu zůstat. Když mají kvalitní výuku, kontakty na firmy, možnost vycestovat, ale i dobré bydlení nebo kam si jít večer sednout, začne to dávat smysl. Není to jen o získání diplomu, ale o tom, jak se tady mladí lidé cítí. Snažíme se na to reagovat – spolupracujeme s městem, podporujeme podnikavost studentů a také aktivně komunikujeme s firmami, aby u nás nacházely své budoucí zaměstnance. Ale pořád je co zlepšovat. Plzeň má potenciál být studentským městem v tom nejlepším slova smyslu. A univerzita v tom musí hrát aktivní roli.

Co byste vzkázal rodičům středoškoláků z Plzně 3, kteří teď váhají, jestli děti pošlou na ZČU?
Doporučil bych jim, aby se přišli podívat na naše akce– například na Den otevřených dveří v lednu nebo Den vědy a techniky a Noc vědců v září. Západočeská univerzita dnes nabízí velmi kvalitní studium a vynikající možnosti uplatnění. Když jejich děti zvolí Plzeň, nejenže zůstanou blízko rodiny, ale zároveň získají kvalitní vzdělání a přímý kontakt s praxí. A třeba budou i první, kdo rodině ukáže, že zůstávat v Plzni není kompromis, ale naopak skvělé rozhodnutí.

Jak vypadá ideální absolvent ZČU, který zůstane žít a pracovat v Plzni? Co by měl univerzitě i městu přinést?
Měl by být nejen odborně zdatný, ale také ochotný přispět k rozvoji města. Měl by mít silný vztah k tomu, co dělá, ale také k místu, kde žije. Město potřebuje lidi, kteří tu nechtějí jen přežívat, ale kteří ho chtějí někam posunout – a to se netýká jen oblasti IT nebo inženýrství, ale i učitelů, zdravotníků, právníků, umělců a dalších profesí. Prostě ideální absolvent není jen „produkt univerzity“, je to člověk, který si z Plzně neodváží jen vysokoškolský diplom, ale i skutečný důvod, proč se do ní vracet a přispívat k jejímu růstu.

Dá se dnes ještě mladé lidi pro studium skutečně nadchnout – nebo je potřeba je spíš přesvědčit, že to má smysl?
To je otázka za milion. Myslím, že dnes je to často mnohem více o vysvětlování smyslu než dříve. Mladí lidé mají spoustu možností i jiný přístup ke vzdělávání. Ale právě proto je důležité jim ukázat, že vysoká škola není jen o nějakém získání titulu, ale o formování způsobu myšlení, orientaci v komplexních problémech a schopnosti učit se po celý život. A k tomu už nestačí jen slajdy a zkoušky. Musíme být srozumitelní, aktuální a hlavně – nebát se s nimi mluvit otevřeně. Studenti nejsou „naše publikum“, jsou to naši partneři, tvoří s námi jeden tým.

Kdybyste měl na univerzitě studovat znovu, který obor by vás dnes lákal – a proč?
Další těžká otázka. Když vidím, co dnes nabízíme, nejraději bych snad studoval všechno. Asi bych si vybral něco v technických nebo v přírodovědných oborech, ale zároveň mě láká i oblast humanitní, třeba historie nebo mezinárodní vztahy, možná i právo. Mimořádně mě fascinuje rychlý rozvoj IT a umělé inteligence. Dnešní možnosti kombinovat různé obory a propojit je s praxí jsou opravdu inspirativní. Každopádně jsem si jist, že dnes mají studenti ještě širší prostor pro to najít cestu, která jim bude skutečně vyhovovat.

Co by podle vás měla dělat moderní univerzita jinak než ta před třiceti lety? A dělá to ZČU?
Moderní univerzita musí být otevřená, flexibilní a mít mezinárodní rozměr. Současně ale musí chránit hodnoty, na kterých naše společnost stojí. Musí hrát aktivní roli nejen ve svém regionu, ale i v širším kontextu. To znamená naslouchat – zaměstnavatelům, samosprávám, veřejnosti, zahraničním partnerům. Klíčová je také schopnost reagovat rychleji než v minulosti. Zatímco dříve se změna studijního portfolia připravovala léta či desetiletí, dnes si to nemůžeme dovolit. Dnes se zaměřujeme na aktuální potřeby, což zahrnuje zavádění nových oborů podle reálné poptávky, propojení výuky s praxí a podporu mobility. A Západočeská univerzita opravdu usiluje o to, aby tyto výzvy maximálně naplňovala.