Studenti postavili vlastní formuli na elektrický pohon

Celkem osmnáct tisíc hodin strávili na vývoji svého prvního elektrického monopostu studenti a studentky Západočeské univerzity v Plzni. Tým UWB eRacing Team Pilsen si většinu komponent vyrobil sám. Na první elektroformuli z dílny ZČU pracovali studující ze čtyř fakult, a to elektrotechnické, strojní, ekonomické a aplikovaných věd. S vedoucím týmu Janem Procházkou, zástupcem elektrické sekce Martinem Motyčkou a fakultním poradcem Lubošem Steritem si o projektu v rámci mezinárodní soutěže Formula Student povídal 1. Místostarosta Pavel Šrámek.

        

Co vás přivedlo do týmu Formule student na ZČU?

Martin Motyčka: Mě prvoplánově fascinovala Formule 1 a zkoumal jsem, jak by bylo možné se k ní dostat. A přišel jsem na to, že nejčastější vstupenkou do tohoto světa, je Formula Student, která je na většině technicky zaměřených fakult v České republice.

Svět formulí tě tedy zajímal už od dětství?

Martin Motyčka: Přivedl mě k tomu táta, který se vždycky na závody Formule díval, takže jsem se na to někdy díval s ním.  A na střední škole jsem si začal říkat: Hele, tak když už teda chci nějakou tu vysokou, tak tu, kde bude elektrika. A pak jsem se dozvěděl, že existuje program Formula Student, tak jsem se k tomu rád přidal.

Dá se tedy říct, že sis vysokou školu vybíral i na základě toho programu?

Martin Motyčka: Určitě. Rozhodoval jsem se, zda jít do Prahy nebo do Plzně, u obou škol jsem ale věděl, že jako bych se chtěl podílet na projetu Formula Student.  Bylo to pro mě, mimo jiné, jedno z důležitých kritérií.

Super. Honzo, jak to bylo u tebe?

Jan Procházka: V roce 2019, když jsem byl na ZČU na Dni otevřených dveří, ještě před covidem, jsem viděl výstavu Formule. Já jsem odmalička fanoušek Formule 1 a říkal jsem si, že by bylo fajn něco takového zkusit.  Zkusit se dostat do toho motorsportu, to je můj kariérní kariérní cíl, být v managementu motorsportu obecně. Odmalička mě lákala auta a všechno kolem nich mě bavilo, hledal jsem cestu, jak se k tomu dostat a úplně si vybavuju ten příběh. Bylo 26. října 2022, Já jsem našel na Instagramu ZČU post o tom, jaká je budoucnost formule. Byl to článek s obrázkem holčiny, která se jmenuje Viktorie Sýkorová, která kreslila karikaturu té formule a byla tam otázka: Co bude s formulí? Že se to neví, protože je covidová pauza. Našel jsem si webové stránky týmu, napsal jsem, do sekce nábor, vyplnil jsem přihlášku, a ještě ten den mi tady Luboš odepsal, že mají zrovna poradu, jestli nechci přijít.  Tak jsem přišel do týmu a pak uběhla spousta hodin práce a teď jsme tady s první hotovou formulí.

Pokud to tedy dobře chápu, oba dva jste do týmu přišli v prváku nebo druháku?

Oba: Ano, oba.

Jak dlouho na ZČU projekt Formule student funguje a jaký je o něj zájem?

Luboš Streit: Formula Student je tu historicky už od roku 2009, kdy se parta nadšenců pustila do toho, že bude reprezentovat naši univerzitu celosvětově v této soutěži. Od té doby vyvíjeli formuli se spalovacím motorem, kterou postupně vylepšovali. Tým se různě rozrůstal, členové se totiž musí obměňovat a je potřeba, aby si předávali vědomosti, které nabyli. Pak přišla covidová pauza a po ní se tým rozhodl, že přejde na pohon elektrický. To sponzoři uvítali, protože je to modernější, progresivnější způsob. A nakonec to dospělo do tohoto stavu, kdy se postavila první formule a dalo se s ní jet na závody. Věřím tomu, že nyní se noví studenti budou hlásit o to více, protože teď už si dělá reklamu formule sama. Navíc je to lákavé a zajímavé i pro budoucí povolání. Jak se tým bude rozrůstat, doufám, že i výsledku budou stále lepší a lepší.

A kdo řeší nábor nových členů?

Jan Procházka: Ten mám nyní na starosti já. Když jsem přišel do týmu, obešel jsem kamarády, kluky, které jsem znal z atletiky a ti představují převážnou část naší strojařské sekce. Plus jsme měli náborové akce, například na letišti ve Lhotě nebo na univerzitě v rámci prvního týdnu semestru, kdy jsme měli přednášky o týmu. A z přihlášek jsme vybrali lidi, kterým jsme zadali úkoly a pak další úkoly a viděli jsme, kolik kdo vydrží, jakou mají motivaci, jestli o to skutečně stojí.

Jak často se dělá nábor a kolik lidí berete?

Jan Procházka: Náborové kampaně jsou vždy na začátku školního roku, ale nemáme limit na to, kolik tady může být lidí, protože momentálně jsme ve fázi růstu.

Co kromě chuti a motivace musí zájemce splňovat?

Jan Procházka: Musí to být student, který studuje inženýrské studium, takže z Fakulty elektrotechnické, Fakulty aplikovaných věd, Fakulty ekonomické nebo Fakulty strojní. Podle pravidel soutěže Formule student může být v týmu maximálně čtyři roky.

Jedná se o celosvětovou soutěž. Která škola má ve svém týmu nejvíce členů?

Oxford, ten má 400 lidí a každý rok dostávají dalších 400 přihlášek.

Jaký byl váš konkrétní úkol na této formuli, co přesně jste tam kdo dělal?

Martin Motyčka: Já jsem se osobně nejvíc zabýval celkovou kabeláží toho auta a pak jsem měl na starosti vývoj menších destiček, které jsou potřebné, aby se splnily pravidla. Například destičky, která znemožňuje udržet plyn a brzdu zároveň a vlastně to vyústí v to, že celá Formule se musí vypnout od trakčního napětí, aby dál nezrychlovala, kdyby například přišla nějaká porucha, třeba by se zasekl plynový pedál, tak aby se to auto zastavilo.

Je to složitá práce?

Martin Motyčka: Jedná se o velice složitou změť kabelů, ve kterých se někdo musí vyznat. Je tam také obrovská spousta daných pravidel, které je třeba načíst a zjistit, jak to může být zapojené. Ale baví mě to.

Kolik kabelů je na té formuli?

Asi 250 metrů kabelů.

Jan Procházka: Martin je teď „pán kabelů“ a nikdo jiný neví, jak to tam má být zapojené. Ještě je důležité zmínit, že k tomu máme 136 stránek pravidel v angličtině, kterými se musíme řídit a v rámci technických přejímek máme 25 listů, na nichž musíme odškrtat celkem 360 bodů, které musíme splnit, abychom byli vůbec puštěni na start.

Honzo, co konkrétně děláš v týmu ty?

Jan Procházka: Vedu tým, zodpovídám za celkovou správu týmu, za závody, zajišťuji sponzory, komunikaci s vedením univerzity, s médii. Mám na starosti nábor, byznys plán a Presantation, což je jedna vlastně z částí soutěže, potom sociální sítě a média. Dále je to nákup vybavení formule za strojní sekci.

Ty jsi říkal, že si přeješ být jednou v managementu motorsportu. Ale podle toho, co jsi teď vyjmenoval, to vypadá, že už to dávno děláš…

Jan Procházka: Ano, mým cílem je dělat v podstatě to samé, ale ve velkém světě motorsportu profesionálně, za peníze.

Univerzita vám vlastně tímto programem dovolila si všechno osahat a vyzkoušet.

Luboš Streit: Je to takové pískoviště, studenti si mohou vyzkoušet všechno, o čem se ostatním lidem ani nezdá. Mají k tomu veškeré vybavení, všechny potřebné „lopatky a bábovičky“. Můžou si vyzkoušet vést relativně velký a komplikovaný projekt v nějakém časovém a finančním limitu. Je to obrovská škola. Studenti, kteří v žádném projektu nejsou mají jen teoretické znalosti, které nemají šanci vyzkoušet v praxi, neví, jaké to je skutečně vést lidi. Je to obrovská příležitost něco se naučit a vlastně vyrůst už během studia na univerzitě na úplně jinou úroveň.

Předpokládám, že firmy pak mají o takovéto studenty větší zájem než o jiné, je to tak?

Luboš Streit: Přesně tak, pokud si firmy vybírá mezi dvěma kandidáty a jeden z nich má zkušenost s tím, co firma dělá a druhý byl třeba roj k součástí týmu Formule student, často sáhne po tom druhém. Protože ví, že tam nabral zkušenosti a má tím pádem ověřené vlastnosti, které jsou žádoucí. Umí pracovat v týmu, je schopný se zorientovat v dané problematice a dotáhnout projekt do finálního řešení.  

Jaké jsou vaše největší limity, které vás omezují pracovat podle vašich představ. Jsou to třeba peníze?

Jan Procházka: Já bych řekl pravidla, peníze a pak zkušenosti a znalosti tzv. šedé zóny. Ostřílené týmy už ví, co si můžou v rámci pravidel dovolit, co jim u technických přejímek projde i když je to už v té šedé zóně. My zatím jedeme striktně podle pravidel, a to nás dost omezuje. Limituje nás i časová kapacita, co se týče našeho časového vytížení. Některé zahraniční týmy mají mnohem větší rozpočet a mnohem větší členskou základnu. Plus mají vlastně přístup ke konzultacím s Automotive. Můžu uvést třeba univerzitu v Grazu, která má jednoho z hlavních sponzorů Red Bull a druhý McLaren, takže tam si ty zkušenosti a konzultace předávají trošku jinak, než vlastně jaké máme možnosti tady v Plzni.

Pokud bych byl členem týmu a měl nápad na součástku, kterou bych chtěl vyrobit, dali byste mi prostor nebo byste neriskovali?

Jan Procházka: Určitě je třeba si říct, zda má ta součástka pro celkový koncept smysl, jak by fungovala, zda ji dovolují pravidla a v jaké bude kvalitě. Ale pokud by šlo o inovativní, fungující řešení, určitě bychom členovi ten prostor dali. Taky bych řekl, že to záleží na tom, jestli to je evoluce nebo revoluce, protože do té revoluce se ne každému hned chce, protože je to složité, a hlavně hodně časově náročné, na to je potřeba hodně lidí a těch moc nemáme.

Říkali jste, že formule musí být každý rok nějakým způsobem obměněna. Jak moc?

Jan Procházka: Soutěžit se zcela totožnou nemůžeme. V pravidlech je napsané, že to má být změna související s naším plánem do budoucna. Pro příští rok plánujeme pohon všech čtyř kol. Momentálně máme pohon na dvě. Změn může být ale vícero, plánujeme i změnu na monokoku, který nyní máme ze dvou částí na jednu, ale je to pořád ve fázi rozhodování a plánování, takže to ještě není definitivní a potom chceme začít s částečnou autonomitou.

Máte za odvedenou práci od univerzity nějaké kredity nebo finanční ohodnocení?

Martin Motyčka: Pouze na některých fakultách. U nás na si to mou napsat jako vývojové práce na projektech a jsou za to vlastně za to dva kredity za jeden semestr.

Jan Procházka: Není to finančně ohodnocené, bez kreditů a děláme to ve svém volném čase. Bonusem je ta zkušenost, to je ta investice do budoucna.

Lubo Streit: Odměny za to nedáváme. Ono by se totiž mohlo stát a je to vidět i u jiných týmů, že když se motivací stanou peníze, lidé tam začnou chodit z jiného důvodu, budou si tam chodit odkroutit hodiny ne odvést práci. Tým by pak neměl tu správnou motivaci, a tou by mělo být dodělat auto, které vyhraje. Vznikají tady diplomové, bakalářské práce, takže studenti to použijí jako kvalifikační práci a díky tomu se každý rok může nějaká komponenta vylepšovat.

         

Kolik hodin jste na této formuli pracovali?

Jan Procházka: Na této formuli odhadujeme takových 18 000 hodin práce. Je to hrubý odhad a myslím si, že to možná bude ještě trošku víc ke konci sezóny.

Na kolik vyšla ta Formule finančně?

Jan Procházka: Momentálně se pohybujeme v částce okolo třech milionů korun. Ale do budoucna by ten rozpočet mohl být nižší, nyní jsme dokupovali baterky, kupovali jsme motory. To jsou věci, které nám můžou vydržet až několik let nebo plánujeme, aby nám vydržely několik let.

Překvapili vás v něčem studenti?

Luboš Streit: Určitě cílevědomostí. Když už se kousnou, jsou schopni pracovat ve dne v noci, několik dní nespí, pomalu nejí, aby to dotáhli do toho cíle. Samozřejmě vždycky to tak je, že chybí ještě tak týden navíc, ale to tak prostě chodí při řešení takového krizového projektu. Dělá mi velkou radost jejich nadšení a práce v týmu, to se nebývá na univerzitě běžné, normálně bojuje každý za svůj titul samostatně. Takže mě nejvíc překvapila ta týmová práce, jak se dokáží spojit a rozdělit si úkoly.

Takže u nich vidíte vlastně i ten posun od kluků ke chlapům…

Luboš Streit: Nevím, jestli jsem schopný to úplně posoudit, ale rozhodně vidím, jak se v nich nabalují zkušenosti a jak už je umí přetavit v praktické věci, v komponenty do té Formule. Už začínají mít odhad, co je správně řešení. Jak se říká, že inženýrem se stane člověk až tak deset let po získání titulu, protože až tou praxí získá cit pro tu techniku. Ale kluci si to tady zažívají už během té Formule, protože je to jako velká zkouška v průběhu studia.

Jan Procházka: Mně se na tom nejvíc líbí, že vlastně v rámci jenom jednoho roku člověk, který přijde na začátku a nemá žádné zkušenosti, je pak úplně někdo jiný. Tam ty lidi rostou už jenom těmi vědomostmi a tím, že se chtějí učit něco víc. Oproti jinému studentovi mají mnohem víc znalostí a ti lidé neskutečným způsobem rostou. Když vidím jednoho kolegu ze strojní sekce, toho strašně rád uvádím, Vítka Plha, on k nám přišel ze sportovního gymnázia, takže žádné věci o technice neznal a teď je to jeden z nejzkušenějších strojařů, které tady máme. A je to prvák, který s námi za tři čtvrtě roku dokázal neskutečným způsobem vyrůst.

Vychováváte si nějaké nástupce?

Jan Procházka: Máme takovou myšlenku a vizi, že když jeden z členů má poslední rok, tak ten poslední rok si vychovává někoho, kdo je mladší a přenechává mu to o co se staral. Vlastně i já si budu vychovávat svého nástupce, který po mě potom všechno převezme.

Jaké jsou vlastně sekce v týmu?

Jan Procházka: Máme čtyři fakulty, které se můžou podílet a tím pádem i čtyři sekce.  Máme mechanickou část, elektrickou část, pak autonomní řízení, vektorování a správu týmu.

Jak vlastně vypadá samotná soutěž?

Jan Procházka: Soutěž se skládá z osmi disciplín, celkově může tým získat tisíc bodů. U statických disciplín se hodnotí různé podsekce té dané disciplíny, máme Cost and manufacturing, tam se hodnotí efektivita toho, jak jsme hospodařili s penězi, zda jsme kupovali věci nebo jsme si je vyráběli, postupy, zda jako tým nebo jako jednotliví členové chápeme, z čeho se to vyrobilo, jak se to vyrobilo, jestli jsme to opravdu vyráběli. Pak máme design, kde se hodnotí, jak jsme navrhovali komponenty, jakým způsobem, jestli máme nějaké simulace a potom máme byznys prezentaci, tam se předkládá smyšlený plán byznys modelu s danou formulí. Vše se hodnotí v jednotlivých sekcích. A potom máme čtyři dynamické disciplíny. Acceleration, to je rozjezd na 75 m, kdy se hodnotí vlastně finální rychlost a doba, za kterou tým projel ten úsek. Skidpad, to je na obratnost, tam je taková osmička, jede se vlastně dvakrát kruh doprava, pak dvakrát kruh doleva, pak je Autocross, což je kvalifikační kolo, kde se jede jedno dlouhé kolo, měří se na čas a pak je Endurance + efficiency. To je hlavní závod, který měří 22 km, střídají se tam dva piloti po 11 kolech a z toho se potom měří, jak formule vlastně spotřebovala energii nebo palivo. Vyhrává tým s nejvyšším počtem bodů.

Jak moc se mohou inovativní zlepšováky, které tým může každý rok přednést, poupravit, vyrobit, jak hodně se můžou odtrhnout od pravidel, anebo od omezení, které se v soutěži používají.

Jan Procházka: Obecně v motor sportu jsou nejen bezpečnostní pravidla, ale i ta, která zvyšují soutěživost a ta dost technicky svazují. Auta jsou si potom dost podobná, takže je to atraktivní pro diváky, zatímco studentská formule má pravidla převážně orientovaná na bezpečnost. Takže studenti mají daleko volnější ruku v tom návrhu a můžou aplikovat nejnovější poznatky z aerodynamiky, z pohonů nebo z té mechaniky nebo z materiálů, ze kterých můžou postavit formuli. A díky tomu, že se staví auto na univerzitě, která je blízko k těm inovativním technologiím, tak můžou používat ty technologie té dané univerzity, to know how a tím pádem můžou stavět daleko rozdílnější formule a daleko výkonnější, takže pravidla nás nesvazují tolik, jako jiný motor Sport.

Celá formule tedy vzniká na univerzitě?

Jan Procházka: Jde o to, co vše je tým schopný si sám vyrobit, co umožňuje vyrábět univerzita a co dovolí peníze. Tím, že je to vlastně soutěž designérská, tak body přicházejí za to, že si to studenti sami navrhli, sami vyrobili a sami použili v praxi a otestovali. My jsme jeden z těch týmů, kteří nejvíc navrhují sami. Takže jednodušší bude říct, co jsme koupili: kola, brzdy, displej, který je před pilotem, dále vinutí, ty magnety. Všechno ostatní jsme dělali sami.

Kdy vás čeká další závod?

Jan Procházka: Další závod nás čeká v Portugalsku 3. - 10. září a tím končíme sezonu.

Kdy bude nábor a kdo se může přihlásit?

Náborovou kampaň startujeme v prvním týdnu semestru, poběží na sociálních sítích, také na univerzitě, budeme mít vystoupení na různých přednáškách a k vidění budeme i na akci Rok jedna. To je univerzitní akce, kde se vlastně prvákům ukazuje, jaké projekty mohou na univerzitě být. Čeká nás také Noc vědců, která je konci září.  A pak máme slavnostní ukončení sezóny, kam pozveme vlastně lidi z univerzity, kteří s námi spolupracoval, sponzory a vedení města. Přihlásit se mohou všichni, kdo mají zájem a studují na jedné z výše zmíněných fakult, tedy na strojní, elektrotechnické, aplikovaných věd nebo ekonomické.

Moc děkuji za zajímavý rozhovor, je ještě něco, co byste chtěli dodat?

Luboš Streit: Rád bych poděkoval všem studentům, kteří na formuli pracovali v minulosti, ale nedočkali se toho, že dozrála do pojízdného stavu. Vznikla spousta diplomových a bakalářských prací a ti lidé bohužel nestihli vidět formuli, protože ještě nebyla v takovém stavu. Díky za to, že se tomu věnovali už tehdy bez nějakého příslibu, že se svezou.  

Jan Procházka: A poděkovat chceme také vedení univerzity a fakultám za to, že nám dali ten prostor, věřili, že ti formuli dostavíme a sponzorům, protože bez nich bychom to taky nedokázali.