Plzeňané uctili památku Josefa Hlavatého
Na den přesně před 51 lety se krátce po 20. hodině polil petrolejem a zapálil Plzeňan Josef Hlavatý. Svůj čin spáchal jen pár dnů poté, co se v Praze pokusil upálit student filozofie Jan Palach. Stejně jako Palach, tak i Hlavatý na následky svého činu o pár dnů později zemřel. Pietní setkání se uskutečnilo v pondělí 20. ledna na náměstí T. G. Masaryka, před padesáti lety nazývané Dukelské, a to v místech tehdejší události. Květiny za město položili členové Rady města Plzně – primátor Martin Baxa společně s náměstky Romanem Zazryckým, Eliškou Bartákovou, Michalem Vozobule a radními Lucií Kantorovou, Davidem Šloufem a Vlastimilem Golou. Přítomni byli dále senátor Lumír Aschenbrenner či zástupci městských obvodů a zastupitelé města. Pietní vzpomínky se zúčastnila Hlavatého neteř Jaroslava Silvarová se svojí rodinou. V loňském roce si město čin Josefa Hlavatého připomnělo vůbec poprvé.
Primátor Martin Baxa ve svém proslovu připomněl životní osud Josefa Hlavatého, jenž se narodil 4. prosince 1943 v Křimicích. „Komunistický režim se snažil, aby byl zapomenut jeho čin. Sice v lednu 1969, v době, kdy spáchal svůj čin, čelil osobním těžkostem, ale historicky máme prokázané, že se Josef Hlavatý účastnil již protestů v srpnu 1968 před budovou tehdejšího Československého rozhlasu. Byl jedním z Plzeňanů, kteří vytvořili lidský řetěz, díky kterému chtěli bránit obsazení rozhlasu okupačními vojsky. Snažili se co nejdéle udržet nezávislé svobodné vysílání,“ připomněl aktivitu Josefa Hlavatého proti tehdejšímu režimu mimo jiné ve svém proslovu Martin Baxa.
Pětadvacetiletý Josef Hlavatý, jenž utrpěl popáleniny druhého stupně na 66 – 70 procentech povrchu těla zraněním podlehl 25. ledna 1969. Po převozu do vojenské nemocnice byl při vědomí a podle dostupných pramenů během ošetřování lékařům opakoval, že: „…čin spáchal na protest proti tomu, že jsou zde Rusové“.
Pietního aktu se zúčastnilo také vedení plzeňského centrálního obvodu - zleva: místostarosta Stanislav Šec, starosta David Procházka a I. místostarosta Petr Baloun
O samotném činu Josefa Hlavatého je možné se dočíst také v třetím díle Dějin města Plzně, které se věnují i událostem roku 1969, kde se s odkazem na odborné prameny a články historiků píše: „Mocenské orgány zprvu hodnotily motivy Hlavatého sebeupálení totožně jako čin Palachův, jak o tom svědčí mimo jiné televizní projev prezidenta Ludvíka Svobody z téhož večera, v němž hovořil o tom, že v Plzni podobným způsobem jako Jan Palach vztáhl ruku na svůj život další mladý člověk. O den později už ale celostátní média s odvoláním na tiskovou konferenci ministra vnitra a média regionální s odvoláním na tiskovou konferenci na MěstNV v Plzni referovala o případu v jiném duchu. Hlavatého čin nelze vzhledem k jeho problematickému životu v žádném případě spojovat s činem pražského vysokoškoláka. Tyto informace se promítly i do postoje plzeňské veřejnosti. Zatímco ještě téhož večera, kdy se Josef Hlavatý upálil, se na místě tragického činu sešlo okolo 150 lidí, kteří diskutovali, zapalovali svíčky a zanechávali vzkazy, v nichž srovnávali Hlavatého čin s Palachovým, následujícího dne se už jednalo pouze o několik desítek osob. Mocenským orgánům se tedy prostřednictvím zamlčení některých důležitých skutečností a naopak zdůrazňováním Hlavatého osobních problémů podařilo zmanipulovat veřejné mínění do takové míry, že Hlavatý byl nakonec odsouzen jako člověk, jenž poskvrnil ‚čistotu‘ Palachova činu, a jeho jméno na několik desítek let ‚zmizelo‘ jak z lokálních, tak z celostátních dějin.“
Text Adriana Jarošová, foto Martin Pecuch - město Plzeň
