Pavel Beránek: S oznámením kyberšikany děti váhají příliš dlouho

Městská policie Plzeň je tu nejen proto, aby řešila nastalé problémy, ale také proto, aby jim předcházela. Hlavně tím se zabývá Odbor analýzy a prevence kriminality MP Plzeň. V jejím čele stojí Pavel Beránek, který se o téma prevence zajímal ještě jako běžný pochůzkář. Jeho odbor se zaměřuje především na nejohroženější skupiny obyvatel, jako jsou děti a senioři. O tom, jak taková práce vypadá, i o tom, jak se postupem času v závislosti na nově vznikajících hrozbách proměňuje a vyvíjí, si s velitelem povídal starosta MO Plzeň 3 David Procházka.

             

Jak jste se dostal k městské policii? Lákalo vás stát se policistou vždy nebo jste k tomu došel postupně?

Vždy mě lákalo být policistou. Ale začínal jsem u Českých drah v roce 1987. Pak jsem vykonával dva roky základní vojenskou službu. Policistou jsem se stal již v roce 1991, kdy jsem nastoupil na Obvodní oddělení polici ČR na Vinice. Po určité praxi jsem nastoupil jako kriminalista na Městské ředitelství PČR v Plzni a po několika letech praxe jsem byl vybrán jako kriminalista na ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu – dnes NCOZ), kde jsem v roce 2001 skončil a následně nastoupil k Městské policii Plzeň jako strážník.

Jak dlouho tedy u městské policie pracujete, kde jste začínal a jaká byla vaše cesta touto organizací?

U Městské policie Plzeň pracuji od roku 2001 a začínal jsem jako strážník pochůzkář na obvodní služebně ve Skvrňanech. Již při příchodu do řad městské policie jsem uvažoval o preventivních aktivitách, které by se v rámci zaměstnání daly realizovat. A proto v okamžiku, kdy tehdejší tisková mluvčí vyhlásila výběrové řízení na strážníky, kteří by mohli přednášet na školách nějaká témata z oblasti primární prevence, tak jsem toho využil, přihlásil jsem se a byl jsem vybrán. To bylo v roce 2003. Byla to takzvaná Skupina pro metodiku a korespondenci (SMEK) a měla za úkol převážně doručování písemností občanům, kterým bylo doručení Českou poštou obtížné nebo nemožné. Současně jsem při této činnosti začal nabízet školám drobné přednášky z oblasti prevence kriminality. V té době to bylo za rok třeba i 20 přednášek. V roce 2007 jsem se ucházel o místo velitele SMEK, které se uvolnilo po odchodu předchozího velitele. Ve výběrovém řízení jsem uspěl a stal jsem se jejím velitelem až do transformace Městské policie Plzeň v roce 2009.

Na jaké pracovní pozici nyní pracujete a kolik zaměstnanců vaše oddělení má?

Od roku 2009 jsem na pozici vedoucího odboru analýzy a prevence kriminality MP Plzeň (OAPK). Zpočátku jsme na odboru působil pouze já, jako vedoucí, 3 strážníci preventisté a sekretářka odboru. V současnosti má odbor celkem 8 zaměstnanců, z toho je 6 strážníků specialistů z oblasti primární prevence a jeden občanský zaměstnanec a vedoucí.

Co všechno je v popisu vaší práce?

Jako vedoucí odboru mám na starosti převážně organizaci práce a dohled nad programy primární prevence, které realizujeme. Společně s kolegy navrhuji možnosti rozšíření preventivních aktivit, abychom jako městská policie pokryli co nejširší spektrum působení v oblasti prevence kriminality. Zaměřujeme se především na nejohroženější skupiny obyvatel, jako jsou děti a senioři. Dále spolupracujeme s orgány obce, městskými úřady ve všech obvodech města Plzně a dalšími institucemi, zejména se školami.

Jaké akce v rámci prevence během roku děláte?

Převážná část naší činnosti je věnována prezentaci MP Plzeň na různých kulturních, sportovních a dalších akcích pořádaných městem Plzní. Dále spolupracujeme s jednotlivými městskými obvody při realizaci například dětských dnů, sportovních akcí, dobročinných akcí a podobně. Při těchto akcích nejen prezentujeme naší městskou policii, ale také pořádáme různé soutěže a aktivity směřující k prohlubování znalostí ve vztahu k prevenci kriminality jak z oblasti např. dopravy, tak i v oblasti ochrany majetku i života a zdraví občanů. Podílíme se také na náboru nových uchazečů o práci u MP Plzeň. Jinak naší hlavní náplní jsou přednášky na základních a středních školách. Besedy realizujeme i v mateřských školách, pro které máme připraveno několik různých typů přednášek na důležitá témata například z oblasti komunikace dítěte s cizím člověkem nebo jak se zachovat při kontaktu s cizím zvířetem a podobně.

Objevila se postupem doby nová nebezpečí, které je třeba řešit nebo na ně upozorňovat? Jaká to jsou u seniorů a jaká například u dětí a mládeže?

Za dobu působení našeho odboru se postupně objevují nová a nová témata, která je třeba komunikovat. V současné době se v oblasti práce se seniory objevují problémy s podomními prodejci nabízejícími zboží a služby. Důvěřiví senioři jsou často zlákáni příslibem úspory peněz, a nakonec změní poskytovatele energií nebo telefonního operátora, nebo jim jsou nabídnuty nevyžádané služby, jako je oprava nebo výměna zámků nebo dveří v jejich domech. Ve většině případů se jedná o podvody provozované bezohlednými jednotlivci a neprofesionálními společnostmi, které poskytují předražené a nekvalitní zboží a služby. Velký pozor si i musí senioři dát i na internetové prostředí, kdy mohou takto přijít o velké částky finančních prostředků, protože byli podvodem donuceni své peníze vydat. U dětí a mládeže zase dochází k nástupu tzv. kyberšikany, vydírání a dalších činů například i se sexuálním kontextem.  Nebezpečí hlavně vychází z anonymity, která je v online prostředí možná. 

Pracujete při prevenci např. ve školách hravou formou, jak konkrétně?

Hravá forma je velice důležitá pro zapamatování určitých dějů a postupů, které chceme, aby si naši klienti zapamatovali. To se nejvíce osvědčuje v mateřských školách, kde si děti hrají na řidiče a chodce – mají k dispozici kobercovou křižovatku a např. plastové volanty a dle pokynů strážníků si mohou vytvořit jakoukoli dopravní situaci a tu bezpečně nacvičovat. Děti to velice baví, a proto si také tyto postupy pamatují. Po teoretické části ve třídách si vše mohou prakticky vyzkoušet pod odborným dohledem na dopravním hřišti. Podobně učíme děti komunikovat se zvířaty pomocí plyšových hraček (psů). Děti se učí, jak se bránit útokům nebo jak jednat v případě nečekaného setkání s cizím psem a podobně.

Je něco, co vás při návštěvě školních dětí překvapilo, například v oblasti šikany či kyberšikany? Máte informace o tom, jak často se s ní školní děti v Plzni setkávají?

Překvapuje mě, že je čím dál více dětí, které si neumí poradit se základními věcmi. Např. neznají adresu svého bydliště, neznají žádný telefonní kontakt na své rodiče, nevědí, komu mají volat při problému, například násilí, krádeži věci atd. Mnoho dětí ve vztahu ke kyberšikaně dlouho váhá s oznámením. To může nést fatální následky. Kyberšikana je nepříjemná a v čase sílí, proto bych doporučoval, aby jí oběti hlásily co nejdříve. V současnosti je to velmi častý fenomén, ale vhodnou edukací dětí již v malém věku se jí podaří částečně eliminovat. Děti již budou vědět, jak komunikovat, jak toto jednání včas poznat a komu se svěřit.

Co dětem radíte, aby se oběťmi šikany nestaly?

Důležité je, aby si děti nemyslely, že jsou na vše samy. Prvně si děti musí všímat svých pocitů při komunikaci s někým na internetu, tedy na sociálních sítích a podobně. V případě, že se jim zdá, že je něco pochybné, divné, manipulativní, necítí se již konformně – neznamená to, že již je to kyberšikana, ale již v této fázi bych doporučoval se svěřit dospělým, kterým důvěřují nejvíce – rodiče, prarodiče, učitel sourozenec a podobně. Dospělí pak mohou identifikovat možnost problému a mohou dítěti doporučit postup řešení nebo dokonce sami mohou zasáhnout a dítěti pomoci. Také je fajn, když si děti budou všímat svého okolí a v případě, že se jim svěří spolužák nebo kamarád, že má asi problém a je zjevné, že si sám nechce nebo nemůže pomoci (má například strach), může tento kamarád oznámit podezření sám místo oběti. Není to žalování, ale opravdová pomoc.

Plzeň se jako velké město potýká také s palčivou problematikou bezdomovectví a lidí drogově závislých. Spolupracujete s magistrátem také na tomto tématu, který Plzeňané vnímají velmi negativně?

Bezdomovectví je celospolečenský problém, s jehož dopady se setkává městská policie pravidelně každý den. My se v rámci přednášek o tomto tématu také zmiňujeme. Strážníci v ulicích města se soustředí především na dohled nad dodržováním veřejného pořádku a vyhlášek města, které právě osoby z této komunity často porušují. Pro náš odbor není téma bezdomovectví či drogová klientela priorita, my se zabýváme primární prevencí, která tuto oblast nezahrnuje, i když se v přednáškách o tomto tématu zmiňujeme. Městská policie toto téma řeší spíše tím represivním způsobem. Strážníci převážně dohlíží na tyto občany ve vztahu k porušování veřejného pořádku, kterého se často dopouštějí. Odbor bezpečnosti, prevence kriminality a krizového řízení MMP spolupracuje v této oblasti s neziskovým sektorem, který podporuje v jeho činnostech, projektech a programech – práce s drogově závislými osobami a s osobami bez přístřeší.

Při své práci se setkáváte se spoustou lidí, často dětí nebo seniorů, jaký je váš nejhezčí nebo nejvtipnější zážitek s nimi? 

To nemohu říci, ale nejvíce se mi líbí, když potkáme dospělého mladého člověka, který nám vypráví, jak se mu líbily přednášky v mateřské škole nebo na základce a že si na nás pamatuje. Také si mi líbí spolupráce seniorů, kteří jsou zařazeni do projektu Dopravní asistent MP Plzeň a kteří díky svému věku znají mnoho občanů Plzně.  Ti pak volají nebo nás informují a děkují, jak je to fajn, že na přechodu pro chodce u základní školy potkaly kamarádku se zastavovacím terčem a že je konečně u přechodu v dobu, kdy tam dopravní asistenti jsou, klid.