Nadporučík Milan Valenta proměnil dětský sen ve skutečnost, policii zasvětil celý profesní život

Už jako dítě stál Milan Valenta, velitel Obvodního oddělení Plzeň Skvrňany PČR, vždy na straně zákona. Tehdy si sice na četníky a zloděje s kamarády jen hrál, nyní ale už pětadvacet let slouží policii skutečné. Za tu dobu zažil nesčetně zásahů. O jeho kariérní cestě, ale i o tom, jak po náročné práci relaxuje, si s ním povídal starosta MO Plzeň 3 David Procházka. (Zkrácenou verzi rozhovoru jsme otiskli v obvodním zpravodaji Trojka).

Co vás přivedlo k policii?

Já jsem už po základní vojenské službě neuvažoval o ničem jiném. Než jsem nastoupil k policii, protože jsem vždycky chtěl být policajt, nepřemýšlel jsem o tom, zda tu jsou nějaké výhody nebo benefity.

Policistou jste si přál být až po té vojně nebo už jako malý?

Už jako dítě, vždy se mi líbily uniformy, samozřejmě zbraně a ta akce mi jak u armády, tak u policie seděla.

Takže, když jste si jako děti hrály na četníky a na zloděje, tak jste nikdy nebyl zloděj?

Já jsem byl vždycky četník.

Jak dlouho sloužíte?

Teď je to 25 let.

       

      Starosta MO Plzeň 3 David Procházka a velitel Obvodního oddělení Plzeň Skvrňany PČR Milan Valenta. 

To jste skutečně srdcař. Kde jste nastupoval a jak se vaše kariéra vyvíjela?

Já jsem celý svůj profesní život strávil v Plzni. Nastoupil jsem v březnu 2000 na obvodní oddělení Plzeň 1. Tam jsem po odborné přípravě nastoupil i do hlídkové služby, potom jsem postupoval do okrskové služby, ale to pro mě nebyla úplně motivující práce, protože jsem chtěl zažít tu akci. Takže jsem po dvou letech na obvodu směřoval na pohotovostní pořádkový odbor. Zhruba pět let jsem byl na ulici, normálně jsem jezdil ve službě. Po těch pěti letech jsem se stal zástupcem velitele směny, postupně jsem se dostal až na velitele směny. Vydržel jsem na této pozici spoustu let, teď už ani nejsem schopný přesně říct kolik. Samozřejmě práce na ulici člověka trošku otupí, proto jsem se rozhodl dál se profesně rozvíjet.

Jakým způsobem?

Společně s ředitelem záchranné služby jsem šel studovat vysokou školu v Jihočeském kraji. Po studiu jsem byl přesunutý na obvodní oddělení Plzeň 2, kde jsem nejdříve působil v realizační skupině, a později jsem získal vedoucí pozici na obvodním oddělení. Mimo současného zařazení jsem od roku 2001 členem Pořádkové jednotky policie Plzeňského kraje, kde v současné době vykonávám funkci zástupce velitele pořádkové jednotky.

Pro pořádkovou jednotku ale děláte stále i nyní, kdo vás zastupuje, když jste v akci?

Je tady můj kolega, zástupce, který má na starosti oddělení, když já nejsem přítomen. Většinu práce u pořádkové jednotky dělám o víkendech a po odpoledních. Často končím tady a přesouvám se na pořádkovou jednotku.

Jak to bere rodina?

Partnerka je bývalá policistka, což nám hodně pomáhá. Je to výhoda, protože má pochopení.

Zažil jste při službě nějakou nebezpečnou situaci?

Ano, jak jsem již uvedl, jsem členem krajské pořádkové jednotky a zúčastnil jsem se různých akcí, například nepokojů v Duchcově, Českých Budějovicích, nebo v Praze na Staroměstském náměstí. Často to byly dlouhé hodiny v akci, kdy člověk nevnímá, jak moc ho to unaví, a až po skončení si uvědomí, co všechno ho bolí.

Čelil jste někdy ozbrojenému útoku?

Ano, při zásazích se to stane. Například při narušení objektu, kdy jsme přijeli k hospodě na Slovanech a našli rozlámané dveře. Tam na nás vystřelil ozbrojený hospodský, který měl u sebe zbraň a namířil na nás. Naštěstí jsem v takových situacích dokázal rychle zareagovat a uskočit. V životě jsem tak daleko neskočil.

Jak hodnotíte současnou situaci ve Skvrňanech?

Skvrňany jsou dlouhodobě považovány za jednu z nejbezpečnějších částí města. Míra kriminality je nízká, nemáme tady moc ubytoven, a také absence velkých obchodních center s velkým pohybem nepřizpůsobivých občanů je výhodou. Samozřejmě, občas se objeví nějaké menší problémy, například hluční bezdomovci u Albertu, většinou pod vlivem alkoholu. Proto jsme s městskou policií iniciovali zákaz požívání alkoholu na těchto místech, což by mělo pomoci situaci zlepšit.

Co děláte pro to, aby se situace s lidmi bez domova ve Skvrňanech zlepšila?

Mapujeme místa s vyšší koncentrací bezdomovců, například u Albertu, a snažíme se s nimi pracovat. Kontrolujeme je, vysvětlujeme, a někdy řešíme také jejich chování.

Jaké máte zkušenosti s prací s kolegy, například při zásazích?

Při zásazích je důležité, že máme dobře sehraný tým.  Jsme relativně malý kolektiv, takový rodinný, a to je naše velká výhoda. Většinou je nás 19, plánovaný stav je však 22. Všichni se snažíme držet při sobě a pracovat tak, aby situace v našem obvodu byla co nejbezpečnější.

Proč si myslíte, že je důležité mít možnost kariérního růstu?

Protože to motivuje mladé policisty, aby se snažili a chtěli se rozvíjet. Možnost postupu do vedoucích pozic nebo specializace, například u kriminální služby nebo pořádkové jednotky, je velkým lákadlem. Kurzy na vodě, řízení motorových člunů nebo potápěčské školení jsou bonusy, které si díky práci u policie můžu dovolit.

Co říkáte na výsluhy, myslíte si, že jsou pro mladé policisty důležité?

Pro mladou generaci to dnes není tak atraktivní jako dříve. Prioritou je teď důraz na současnost, bydlení, rodinu a kariérní postup.

Jak byste práci policisty zhodnotil?

Rád bych zdůraznil, že práce policisty je náročná, ale také velmi naplňující. Důležité je, že máme podporu a spolupráci s ostatními složkami, což nám pomáhá zvládat náročné situace.

Kde, nebo jakým způsobem relaxujete?

Co se týče volného času, největším koníčkem je pro mě cvičení v posilovně, kde každý týden po práci strávím dvě hodiny, abych si psychicky vyvětral hlavu. Potom se věnuji práci na zahradě nebo cyklistice. Dříve jsem se hodně věnoval potápění, ale teď už převažuje kolo a práce na zahradě.

Co byste policii závěrem popřál?

Policii přeji, aby měla mnohem více zájemců, aby se zlepšila personální situace. A nám skvrňanským bych přál a věřím, že k tomu dojde, aby nám postavili novou služebnu.