Malé ohlédnutí za podzimem v 27. mateřské škole očima paní učitelky

 Náš příběh se začal psát v momentě, kdy nám Kryštofův tatínek přivezl do školky jako podzimní výzdobu dvě obří dýně Goliáš. Každá měla bezmála 35 kg. Zdobily společně s dalšími naši předzahrádku a kolemjdoucí se u nich zastavovali a obdivovali. Jak by také ne, takové dýně se jen tak nevidí. Podzimní mlhy a střídavé počasí nás ale donutili plánovat, co s dýněmi dál. Dětské plány zněly různě – vydlabat, vyřezat, pokreslit a také sníst. Sníst, to není jen tak. To se musí zpracovat!

 Jenže děti měly obrovskou chuť do práce. A i my dospěláci jsme to chtěli zkusit. První den jsme půl dýně my učitelky oloupaly, děti ji vydlabaly a očistily. A tahle parta malých 3-7 letých dětí za jedno dopoledne s pomocí dospělých, ale s velkou chutí a houževnatostí, nakrájela skoro 10 kg dýně na kostičky. Společně si pak do školní kuchyně došly pro ten největší hrnec, přidaly pomeranče, koření, cukr a celou směs naložily. Paní učitelka pak na chvíli práci s vařením dýně převzala. Druhý den však na děti čekal další úkol – naplnit zavařovací sklenice a společně s receptem odnést domů a ještě individuálně chvíli sterilovat. Kdo by si myslel, že po chvíli přestala děti práce bavit, ten by se mýlil. Jejich nadšení bylo další motivací práci dokončit.

 A tak se děti procházkou vydaly po okolí MŠ, aby odnesly naplněný kompot jejich nemocným kamarádům, paní ředitelce a také paním kuchařkám jako poděkování za půjčení největšího hrnce.  Radost darování byla opravdu veliká, děti samy hodnotily, že dělat někomu radost je krásné.

 Nu a druhá dýně? O tu jsme se s radostí podělili s prasátky Pekari ze Zoologické zahrady v Plzni.

Krásné bylo pro děti zjištění, že jejich „nekonečná práce“, jak ji samy s úsměvem nazývaly, měla obrovský smysl. 

A my učitelky jsme se opět přesvědčily, že „dnešní děti“ jsou přesně takové, kolik jim toho my dospělí předáváme. A že těžká práce v mateřské škole je pro nás tou nejkrásnější.

R. Koldová, třídní učitelka