Děti z 15. ZŠ natáčely s panem Janem Svěrákem
Poslední týden prázdnin svolala naše paní sbormistryně Marie Nováková důležitou zkoušku pěveckého sboru Mariella, kde nám řekla, že dostala pozvání sboru na natočení písně do nově připravovaného filmu Tři bratři od Jana Svěráka.
Pro nás sboristy to bylo velké překvapení. Hned 1.záři jsme jeli do Kladrub na ‘‘ kostýmovou‘‘ zkoušku.
Asistentka režie a maskéři se na nás podívali a řekli, že některá děvčata jsou moc velká, že potřebují spíš menší děti a více kluků. Paní sbormistryně musela řešit situaci na místě a telefonicky kontaktovala další děti, které rodiče na kostýmovou zkoušku individuálně dovezli. Potom už bylo vše v pořádku a měli jsme náš „natáčecí tým“ připravený tak, jak filmaři potřebovali.
Když jsme si zkoušeli kostýmy, byli jsme docela překvapeni. Měli jsme totiž hrát andílky a jako kostým jsme proto dostali dlouhé bílé košile s kulatým límečkem. Všechny dívky měly učesané copánky a některým z nás dokonce i prodloužili vlasy. V maskérně nám zdůraznili, že nesmíme mít na sobě v den natáčení žádné šperky, všechno spodní oblečení musí být bílé včetně bot. Vše bylo pro nás nové a velmi zajímavé. S nadšením jsme jeli domů a těšili se na natáčení.
4. 9. „odstartoval“ náš „velký den.“ Museli jsme vstávat hodně brzy, protože už kolem šesté hodiny ráno jsme měli být v Kladrubech, kde si na nás vyhradili dvě hodiny na přípravu k natáčení. Ihned po příjezdu jsme šli do maskérny a začali se převlékat a česat. Bylo to všechno hrozně rychlé, pracovalo s námi několik maskérů a výsledkem byli copatí andělé – děvčata, či mírně rozčepýření – kluci. Když jsme opouštěli maskérnu, všimli jsme si, jak líčí a oblékají pana Jiřího Lábuse. Byli jsme ohromeni a nadšeni, že vidíme tohoto výborného a známého herce.
Poté jsme nastoupili do dalšího autobusu, který nás odvezl ke kladrubskému klášteru. Na nádvoří jsme viděli velká dodávková auta a vedle nich filmový štáb. Byl tam pro nás i postavený stan, kde nám připravili teplý čaj nebo kávu a koblihy na snídani. Po tomto malém občerstvení nás již pozvali tzv.“na plac“, do katedrály, kde začalo vlastní natáčení. Zde byly již připravené kamery, světla a mikrofony a celý filmový štáb.
Náš „andělský sbor“ umístili na ochozy nad hlavním oltářem katedrály. Zde nám 1.asistent režiséra začal vysvětlovat, co po nás budou vyžadovat pro jednotlivé záběry. Odsouhlasili jsme, že všemu rozumíme, a měli jsme ještě chvíli volno.
Podívali jsme se z balkónu dolů a viděli jsme, jak dole pobíhá štáb, který měl plné ruce práce s různými úkoly. A pak jsme se lekli, až jsme nadskočili. Viděli jsme pana režiséra Jana Svěráka, který všechno řídil. Bylo to velice zajímavé a měli jsme doslova „pusy dokořán.“
Pan Svěrák nás pozdravil a řekl, že se máme připravit, že za chvilku budeme točit. A začali jsme. Zpívali jsme, hráli a plakali. Paní maskérka nám udělala umělé slzičky, aby to vypadalo, že opravdu pláčeme. Dokonce tam dorazil i pan Jiří Lábus převlečený do strašidelného kostýmu báby z mokřin.
Ze začátku nás to velmi bavilo. Točili jsme zhruba od 8 hodin ráno do 11 hodin dopoledne. Byla to náročná a intenzivní práce pro všechny, byli jsme dost unaveni, ale řekli jsme si, že to zvládneme. Následovala menší pauza a zase jsme točili. Potom přišli na scénu i další herci, např: Petra Černocká, Zuzana Norissová atd. Krátce po 13. hodině jsme byli s natáčením sborových scén hotovi. Byli jsme rádi, ale i smutní, že to máme za sebou. Pan režisér Svěrák i další členové štábu nás velmi chválili, že jsme byli dobře připravení a dokázali jsme splnit uložené úkoly. Pochvala přišla i od pana Jaroslava Uhlíře a Jiřího Lábuse, s nimiž jsme se na památku měli možnost vyfotit.
Paní sbormistryně poslala dvě dívky, aby poprosily herce a pane režiséra o podpisy do kroniky jako památku na tuhle zajímavou příležitost. Po vyřízení všech formalit nás autobus odvezl zpět do šaten a maskérny, kde jsme odevzdali naše kostýmy a byli jsme „odmaskováni.“ Celý den byl velice náročný, ale krásný a nezapomenutelný. Byli jsme velmi unavení, ale domů jsme si přinesli radost, nadšení a vzpomínky na celý život. A v pohádce Tři bratři nás určitě uvidíte.
Anika Menclová, 15.ZŠ
