4. únor 2026
Někdy se skutečně dějí zázraky. Organizace TADY A TEĎ, která už více než dvacet let pomáhá dětem a rodinám ohroženým sociálním vyloučením, se na sklonku loňského roku ocitla na pokraji zániku. Kvůli kybernetickému útoku přišla během jediného dne o více než pět milionů korun, o peníze určené na přímou pomoc těm nejzranitelnějším. Zdálo se, že taková ztráta je pro neziskovou organizaci likvidační. Díky mimořádné vlně solidarity veřejnosti, partnerů, dárců i samotných klientů se však podařilo něco, v co zpočátku věřil jen málokdo: potřebnou částku se podařilo znovu vybrat.
Rozhovor místostarosty třetího městského obvodu 3 Ladislava Nového s ředitelkou organizace Michaelou Stehlíkovou ve zpravodaji Trojka se nejen ohlíží za dramatickými událostmi posledních měsíců, ale především představuje práci organizace TADY A TEĎ. Ukazuje její každodenní podporu dětí, rodin i jednotlivců, kteří by bez této pomoci zůstali na okraji společnosti. Rozhovor je svědectvím o síle lidské sounáležitosti, ale také připomínkou toho, jak křehký a zároveň nepostradatelný je svět sociálních služeb.
Čím se organizace Tady a teď zabývá?
TADY A TEĎ působí na poli sociální integrace více než dvacet let. Poskytujeme celou řadu služeb a návazných programů pro děti, jejich rodiny i jednotlivce, zjednodušeně řečeno, podporujeme lidi žijící na okraji společnosti. Máme registrované sociální služby, konkrétně sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi a druhou, terénní programy. Protože spolupracujeme s lidmi, kteří mají těžké životní příběhy a většinou mají kumulované a dlouhodobé problémy, dává nám smysl nabízet komplexní a dlouhodobou podporu. Proto máme k registrovaným sociálním službám i další, návazné programy, které naše sociální služby doplňují, rozvíjí. Když to uvedu na konkrétním příkladu, podporujeme ženu se zkušeností s bezdomovectvím v terénních programech, kde s ní řešíme např. navázání na dávky, zdravotní péči nebo narovnání rodinných vztahů. Ta samá žena pak vedle sociální služby k nám dochází do svépomocné skupiny pro ženy se zkušeností s bezdomovectvím, kde může sdílet to, co uzná za vhodné, s dalšími ženami s podobnou životní zkušeností, být v bezpečném a podpůrném prostředí, participovat na tom, kam má skupina směřovat, jet s průvodkyněmi skupiny a účastnicemi na víkend třeba na Šumavu. Nebo ještě uvedu příklad spolupracující rodiny, dítě v předškolním věku být zapojené do programu Včasné péče, zároveň kvůli potížím ve škole u staršího dítěte spolupracujeme s rodiči v sociálně aktivizační službě na stabilizaci rodinné situace a zároveň do domácnosti chodí dobrovolník dítě doučovat. Nejstarší dítě je zapojené do programu Mentoring, který se soustředí na rizikové období přechodu ze základní školy na školu střední. A celou rodinu podporujeme potravinovou pomocí, aby se ulevilo jejich napjatému rodinnému rozpočtu.
Děláme toho hodně, podporujeme děti v předškolním věku, děti na základních školách, děti, které se rozhodují o pokračování ve studiu, teď po dvaceti letech naší práce už máme i vysokoškoláky. To je naše obrovská radost a pýcha. Celé rodině pak pomáháme se stabilizací jejich náročné situace, život v chudobě je extrémně náročný a důsledky se projevují v mnoha oblastech - existenčních, vztahových, zdravotních, psychických.
Jak se lidé stanou vašimi klienty? Musí si vás najít a oslovit vás, nebo vyhledáváte vy je?
Možností je víc, obrací se na nás spolupracující organizace, které třeba poskytují jiný druh sociální služby. Nutno říct, vstup do našich služeb je dobrovolný, stejně tak může klient spolupráci kdykoliv ukončit. V případě rodin s dětmi se na nás často obrací OSPOD nebo učitelky ze základních škol. Nejčastěji si nás klienti vyhledají sami, na doporučení někoho z rodiny nebo známého. To je pro nás dobrá zpětná vazba, stejně jako v komerčních službách, i v těch sociálních je doporučení známkou spokojenosti. Zájemců o naše služby máme víc, než jsme schopni uspokojit. Snažíme se, aby čekatelé nečekali na službu dlouho, ale i tak to trvá několik týdnů. To je ale obecně neuspokojivý stav sociálních služeb všude. Ve službách sociální prevence by podpora měla přijít v co nejkratší době. Lidé přicházejí do služeb, když už situaci neumí vlastními silami zvládnout. Tam pak každý týden, ne-li den, může napáchat obrovské škody a situaci výrazně zhoršit. Proto, aby služby prevence mohly působit skutečně preventivně, což mimochodem ušetří státu mnohem víc peněz, než co do služeb investuje, je ale potřeba navýšit rozpočet na sociální služby.
Vaše působení ale přesahuje i hranice Plzně, je to tak?
Ano, naše činnost není jen o přímé práce s klienty a klientkami v Plzni, ale věnujeme se i advokační činnosti. Snažíme se ovlivňovat sociální politiku tak, aby neprohlubovala nebo dokonce nevytvářela sociální nerovnosti. Upozorňujeme na špatné praxe. Příkladem jsou třeba tzv. dětské exekuce, kterým jsme se věnovali několik let. Naše práce vyústila v novelizaci Občanského zákoníku a v současné době už naštěstí nemravné dětské dluhy nemohou vznikat.
Hodně se soustředíte na vzdělávání, že?
Věříme, že vzdělávání je cesta, jak přerušit mezigenerační předávání vzorců. Proto se naše služby u dětí soustředí právě na oblast vzdělávání, a to nejen to formální, ale i osobnostní rozvoj, zprostředkováváme dětem nové zkušenosti, pohledy na svět, podporujeme je v tom, aby získaly sebevědomí, nové sociální vazby mimo svoje přirozené rodinné sítě. Zkrátka snažíme se jim pootevřít dveře ze sociálního vyloučení, držet jim nohu mezi dveřmi, aby se zas nezavřely a hodně je podporovat a dodávat odvahu. Ale ta nejtěžší práce je samozřejmě na nich samotných, my jim můžeme jen tu náročnou cestu trochu umetat, mohou se o nás opřít, když jim dochází síly.
Pořád jsem se ještě nedostala k tomu, co všechno děláme, mohla bych o tom mluvit hodiny a hodiny. Tak udělám takový hrubý výčet, kromě už zmíněného, realizujeme také Školní sociální práci, kdy naše kolegyně působí přímo na dvou základních školách v Plzni, soustředíme se na volný čas a rozvoj, pro mladší děti máme klub Placka, pro teenegery Dámský a Pánský klub, děláme Housing First, kdy zabydlujeme ty nejzranitelnější lidi, máme program Dobrovolnictví, ve kterém dobrovolníci děti doučují a tráví s nimi čas. Pořádáme v Plzni osvětovou akci Noc venku, tu máme moc rádi a dává nám velký smysl. Má za cíl upozorňovat veřejnost na problematiku bezdomovectví. V létě jezdíme s “našimi” dětmi na tábor. Máme také fotbalový tým, který je součástí Ligy férového fotbalu, což je trochu jiný fotbal, než známe. Jak název napovídá, je férový, bourá hranice, rozvíjí spoustu jiných dovedností, jako je třeba komunikace nebo schopnost spolupráce.
V nedávné době se vám stala nezáviděníhodná věc. Co se přesně stalo?
Naše organizace se stala obětí organizované skupiny kyberšmejdů. Stalo se přesně to, co si člověk myslí, že se mu stát nikdy nemůže. Naši ekonomku útočníci vystresovali a zmanipulovali natolik, že jim po jejím hodinovém zpracovávání odeslala 5,3 milionu korun. Ekonomka není nováček, téměř třináct let odváděla v organizaci skvělou práci, všechny finanční kontroly i externí audit měly vždy výborné výsledky. Šlo o druh podvodu, kdy nejprve zavolá falešný kriminalista s tím, že někdo zneužil vaše údaje a chtěl si na vaše jméno vzít úvěr. A všechny finance, ke kterým máte přístup, jsou v reálném ohrožení a je potřeba rychle jednat. Do hry pak vstoupili ještě další útočníci, falešní zástupci ČNB. Kolegyně si jména ověřovala, bohužel, kyberútočníci nejsou žádní amatéři a na tuto variantu jsou připraveni, takže jména skutečně odpovídala reálnému policistovi i pracovníkovi ČNB. Ihned jsme podali trestní oznámení, ale už v tento okamžik nám policistka sdělila, ať nepočítáme s tím, že se podaří peníze získat zpět.
Děsivé je, že se po necelém týdnu útočníci ozvali kolegyni znova, tentokrát coby naše banka ČSOB s tím, že chce podpořit oběti kyberútoků, kterých je v poslední době hodně. A zjišťovali, jestli jsme si zabezpečili účet a chtěli vědět, jakým způsobem. Věděli, že na účtě ještě nějaké finance jsou a chtěli ho dovykrást. To už se jim samozřejmě nepodařilo. Ale svědčí to o tom, že útočníci nemají vůbec obavy, že by je policie mohla vystopovat. Můžeme jen hádat, jestli byla náhoda, že kyberútočníci zavolali nedlouho poté, co jsme dostali několik zálohových plateb z projektů na půl rok dopředu. Standardně takové částky na účtě nemáme. Protože neziskové organizace všechno musí zveřejňovat, informace jsou veřejně dostupné. Neziskový sektor je v tomto ohledu velmi zranitelný.
Na záchranu vaší organizace jste spustili dárcovskou výzvu na Darujme.cz? Jaký to mělo vývoj?
Hodně lidí nás od spuštění odrazovalo s tím, že to je šílenství, což tedy asi platí. Ale stáli jsme před rozhodnutím organizaci zavřít, protože suma ukradených peněz je obrovská. Nebo se pokusit o záchranu, i když všechno hrálo proti nám – stalo se to ke konci roku, nebylo tedy moc času na řešení s partnery, donory. Navíc ta situace je natolik v neziskovém světě nestandardní, že neexistují postupy, zkušenosti a je to celé z mnoha důvodů extrémně složité na řešení. A k tomu nebyl právě ten potřebný čas. Dárcovskou výzvu jsme s orosenými čely spustili, i když jsme samozřejmě doufali a věřili, že to dopadne dobře. Přesto nás míra solidarity a podpory zaskočila. Dojímalo nás každý den, kolik lidí a organizací se za nás postavilo. Nejde jen o ty peníze, které jsou samozřejmě v takovou chvíli potřeba. Ale v té šílené situaci, plné stresu, tlaku, obav a nejistoty, se opravdu každý den děly i moc milé věci. Cítili jsme, že každý dělá maximum, co v té chvíli mohl. Někdo nás objal, jiný poslal podporující slova, kdo mohl, poslal peníze.
Dotýkalo se nás, když za námi přišli naši klienti s tím, že čekají na složenky, složí se a pošlou nám trochu peněz. A nenechali si to vymluvit. My zase respektujeme jejich vůli a potřebu se zapojit. Nebo cítili potřebu veřejně se vyjádřit ke spolupráci s námi. Mnohé z toho jsme zveřejnili v naší kampani.
Odkaz na web: https://tadyated.org